Navrhnout udržitelný design pro rozsáhlý desetihektarový pozemek během pouhých tří dnů zní jako ambiciózní úkol. Když se ale spojí odborné vedení, energie nadšených lidí a respekt k přírodě, mohou vzniknout výjimečné věci. Přesně to se stalo na kurzu pokročilého permakulturního designu v obci Rokytno nedaleko Pardubic, který proběhl v červenci 2026 pod záštitou Akademie permakultury. Kurz byl určen pro absolventy PDC – úplného kurzu permakulturního designu, kteří chtějí dál rozvíjet svoje dovednosti.
Deset hektarů výzev i příležitostí
Cílem designérského týmu byl pozemek, který sourozenci Pavel a Jana Černých dostali od svého tatínka. Místo zatím nemá trvalou infrastrukturu a majitelé aktuálně řeší, jak s ním do budoucna smysluplně naložit.
Většinu plochy dnes tvoří louka osetá vojtěškou, sekaná dvakrát ročně a využívaná ke krmení zvířat, dále je tu pšeničné pole. Následkem dlouhodobé intenzivní zemědělské produkce je půda na pozemku ve velmi špatném stavu, zhutněná, bez života i organické hmoty. Vzhledem k tomu, že majitelé nespěchají s tím, aby se na pozemek stěhovali, bylo hlavními pilíři nového designu péče o půdu a diverzitu, zadržování vody v krajině a výsadba stromů a keřů. Naopak zeleninová zahrada a produkce potravin, což jsou ty nejběžnější permakulturní záměry, na tomto místě v současné chvíli nejsou prioritou, protože tu trvale nikdo nebydlí. Soustředili jsme se tedy na jiné typy rozmanitých “výnosů”, sklizní a benefitů, které by pozemek mohl přinášet nejen majitelům, ale i místním lidem a také přírodě. Pozemek svým tvarem připomíná srdce a podle toho nese svůj název “Srdce u Rokytna”.
Spartánské zázemí a ostrovní soběstačnost
Práce probíhala přímo v terénu za dost spartánských, ale o to autentičtějších podmínek. Na zelené louce ještě téměř nic nestojí, přesto nám nic podstatného nechybělo:
Voda a hygiena: K dispozici byla čerstvá voda z nově vyvrtané studny, provizorní sprcha a kompostovací kadibudka.
Zázemí: Věci a technika byly v bezpečí ve vyřazeném kontejneru a zázemí a hlavně stín poskytoval velký stan.
Ostrovní energie: O dostatek elektřiny se postaraly fotovoltaické panely, které na místě instaloval sám spolumajitel Pavel, jenž se tomuto oboru profesně věnuje.
Síla týmu a design skrytý v zemi
Ještě před kurzem jsme dostali spoustu informací o pozemku, mapy, měření a fotografie včetně snímků z dronu. Měli jsme také možnost vyzpovídat majitele pozemku, jaká je jejich životní situace a jaké sny by si mohli na místě plnit. Pak jsme se rozdělili do tří pracovních skupin, z nichž každá tvořila svůj vlastní návrh. Příjemně nás překvapilo, že všechny tři koncepty si byly do značné míry podobné a daly se spojit do jednoho celku, který jsme pak majitelům pozemku prezentovali.
Tento výsledek potvrdil úvodní slova lektorky kurzu, zkušené designérky a držitelky diplomu DAPD Adély Hrubé. Ta zdůraznila, že design je v pozemku už latentně přítomen. Úkolem designérů není na sílu prosazovat svoje nápady, ale pozorováním místa i lidí, kteří jsou s ním spjatí, tento jeho přirozený potenciál objevit.
Práce ve velké skupině ukázala sílu lidské synergie. Každý z účastníků přinesl jedinečné znalosti a dovednosti, kterými obohatil výsledný návrh.
Inspirace: Syntropické zemědělství
Cenným teoretickým i praktickým zpestřením bylo sdílení účastnice Nikoly o syntropii a syntropickém zemědělství. Tento přístup využívá principů zrychlené sukcese při pěstování stromů. Dřeviny díky tomu rostou výrazně rychleji a mohou dříve začít plnit své klíčové ekosystémové funkce v krajině.
Intenzivní práce i zasloužený relax
Program třídenního kurzu byl extrémně nahuštěný. Navrhnout desetihektarový celistvý prostor za tak krátký čas chtělo hodně energie a díky odbornému vedení Adély Hrubé se nám podařilo projít celým procesem až k životaschopnému výsledku.
Kromě rýsování a mapování zbyl čas i na společné zážitky. Byli jsme se vykoupat v nedalekém lomu a když nás z pozemku vyhnal dešťový mrak, schovali jsme se do místní hospůdky. Tam jsme vzbudili lehký rozruch mezi místními štamgasty, když jsme po stolech rozložili velké výkresy a živě debatovali o budoucnosti místa, které všichni znali.
Kurz v Rokytně mi ukázal, jak důležité je pozorování a sledování daného místa, ideálně celý rok, abyste ho viděli ve všech ročních obdobích. A také to, že pozorování a sbírání informací se netýká jen pozemku, ale i lidí, kteří pozemek vlastní nebo ho budou nějak využívat.
A aby po nás zbylo i něco konkrétního a hmatatelného, symbolicky jsme na konci programu vysadili na pozemku první strom, což byl liliovník, který už majitelé měli v zahradě.
Odjela jsem plná dojmů a absolutně nadšená, s přáním, aby takových příležitostí pro mírně pokročilé ambiciózní permakulturnice a permakulturníky bylo víc.