Permakulturní konference 2021: Přiměřené technologie

Máme tady reportáž z listopadové permakulturní konference, kterou jsme původně chvíli chtěli nazvat PRIMITIVNÍ TECHNOLOGIE, ale pak jsme se umoudřili a nazvali ji PŘIMĚŘENÉ TECHNOLOGIE. 
článek napsala Bára Janečková

Minulé století si pro lepší budoucnost vysnilo mrakodrapy, vznášedla, umělou inteligenci a bůhvíjaké sci-fi technologie. Nějak se nám tehdy vrylo pod kůži, že technologie jsou spojeny s hi-tech vynálezy, které nás jednou spasí, snad i před tou klimatickou změnou… A my do toho přijdeme s kadibudkou jako s technologií budoucnosti. To jako vážně?!

Vážně. Protože jestli se něco, co nutně potřebujeme každý den, obejde bez vstupů elektřiny, vody, peněz, chemikálií, dovozu přes půl světa a podobných laskomin, pak je to nejspíš přiměřená technologie. Fakt, že si díky tomu může smlsnout žížala a následně i záhonek s okrasným kvítím, a potřebuje to k životu jen pravidelné úlevné návštěvy a pytel pilin, je moc příjemným bonusem. A o spoustě a spoustě takových vychytávek a jejich přínosech tahle konference byla.

Letos se nám povedla jedna velká novinka, a sice propojení konference naživo s přímým online přenosem. Díky účasti všech platících hostů jsme mohli příspěvky natočit a zpracovat a budeme vám je postupně servírovat v našem youtube bufetu. Takže nyní můžete program a atmosféru lehce ochutnat, později plně vychutnávat obsah.

Mezi prvními zazněl příspěvek o budoucnosti energetiky Jiřího Jeřábka z Greenpeace. Zdá se, že tato tematika zatím přináší víc otázek než odpovědí. Podle toho také vypadalo následné dotazování z publika, nebo spíš krušné grilování. Řečník shrnul poctivou analýzu z pera své organizace a vizi Klimaticky neutrální budoucnosti – jak budeme topit, svítit, cestovat. Jenže možnosti energetického průmyslu zatím nabízejí spíše znouzectnostná řešení. Naše kroky tedy asi nebudou klapat po dlážděném chodníku směrem k mrakodrapům a vznášedlům, ale spíš tiše našlapovat po měkoučké mechové pěšince, po cestě k uskromnění se. Příjemně a přiměřeně!

O tom, co pro to dělají na Slovensku, pohovořil Václav Petráš z Permakultury SK a později ho doplnil kolega Jozef Fekiač svými vidláckými DIY technologiemi neboli vychytávkami z permakulturního dvorečku. Na budoucnost dopravy posvítil a noční ulice zhasl Petr Baxant ve skvělém i vtipně podaném příspěvku Světlo, tma a elektromobilita. Denisa Tomášková pak dost razantně hodila vidle do tradičního pěstění potravin. V příspěvku s názvem Regenerativní zemědělství hovořila o zcela novém pojetí lidského stravování. To odpíchla od dost překvapivé teze, že celé zemědělství, jak jej už od jeho historických počátků známe, je nejspíš slepou uličkou vývoje lidstva. Chcete-li mít o čem přemýšlet, rozhodně to stojí za poslech nebo za přečtení.

Po obědě Eva Hauserová barvitě popsala své experimenty s mikroby, například jak vtipně imitovala vědeckou laboratoř v domácích podmínkách. Následovala Katka Horáčková s věhlasnými kadibudkami a hned po ní Ondřej Netík s tím, jak si usnadnit život zjednodušením požadavků na stavění a bydlení. Od Jiřího Howla jsme se dozvěděli, jak fantasticky jednoduše funguje tzv. Trombeho stěna, která umí pasivně vytápět dům, a z podobného soudku pasivního vytápění byl i příspěvek o celoročním skleníku Jana Froňka.

Šárka Bočková pak představila svůj projekt Zahradní OLLA, s nímž oživila starověký vynález zavlažování keramickými amforami zakopanými v půdě. Díky OLLE není potřeba každý den běhat s konvemi do skleníku nebo k záhonům. Keramické “kapsle” dokonce zvládnou automaticky zalít zahradu bez elektrického čerpadla, ale přínosů má tato keramika ještě o něco více. Tečku za přednáškami nakreslill Jakub “Přéma” Podlaha, když pohovořil o svých speciálních rycích vidlích se dvěma madly, tzv. broadfork. Ty se výborně hodí k provzdušnění půdy, ke zbavování se kořenů z náletů, zkrátka k bezorebnému hospodaření.

V neděli jsme krátce debatovali o fungování spolku Permakultura CS a pak se vrhli na představování nových ukázkových permakulturních projektů. Letos jich do naší mapy přibylo hodně a každý projekt dostal nejen osvědčení, ale i krásnou keramickou plaketu, kterou si můžou skvělí majitelé své perma zahrady označit.

Samozřejmě nechybělo páteční tradiční setkání absolventů našich kurzů, ani udílení ceny Oskeruše, tentokrát pro rozsévače dobra a Permasemínek Marka Kvapila. Pro pilnou šiřitelku osvěty Janu Kotoučkovou jsme zase upekli překvapení v podobě čestného členství.

Kromě záplavy informací jsme si užili dobrot ze stolu hojnosti, skvělé a štědré tomboly, příjemné prostory Toulcova dvora a díky větrací službě i čerstvého vzduchu. Nakoupili jsme semínka, přírodní kosmetiku, knihy a štrikované čepice. Řekli jsme si, jak nám to letos na zahradě rostlo a jak rosteme my, nasmáli jsme se i dojali. Domů jsme si toho ale odvezli ještě o něco víc. V mém případě je to hřejivý pocit, který mi dodává smysl a motivaci vytrvat v tom, co dělám, otevírá oči, rozšiřuje obzory a oblažuje srdce. Knihu Aktivní naděje jsem sice ještě nečetla, ale právě tak bych tento pocit nazvala – aktivní naděje, kterou mě každé permakulturní setkání naplní.


reportáž sepsala Barbora Janečková, průzkumnice života, přírody a života v přírodě.  Bára je také lektorkou ekovýchovy a aspirující zahradnice neustále kroužící kolem své zahrady. Krom toho je ještě absolventka kurzu Úplného permakulturního designu (PDC) 2021 ve Žďárci u Skutče.

pozn. pod čarou. 

To, co se nevešlo do programu Konference, najdete v příručce Klíč k soběstačnosti 16 – PŘIMĚŘENÉ TECHNOLOGIE