Přinášíme poetickou reportáž z pokročilého setkání účastníků kurzu PDC designu (a jejich přátel) a Hybatelů od Nadace Partnerství.
Večerní slunce pozlacuje drobné vlnky na čeřící se vodní hladině a parta spolužáků nevěřícně pozoruje své dílo. Dokázali jsme to! Dva víkendy kopali hlínu, usměrňovali bagr, vozili štěrk, vláčeli balvany, měřili, usazovali, vyhlazovali a nakonec sázeli. Na konci posledního dne s úžasem hleděli na dokončené přírodní jezírko, které teď odráží oblohu v Ekocentru Divočina ve východočeském Malešově.
A kdože jsou ti hrdinové všedního dne? Účastníci kurzu permakulturního designu pořádaného Akademií permakultury CZ, kteří neváhali a přijali výzvu k účasti na workshopu Jak vybudovat přírodní biotop krok za krokem pod vedením zkušeného lektora Čestmíra Holuši. K nim se přidali také absolventi Akademie Josefa Vavrouška Hybatelé komunit od Nadace Partnerství. Nadace byla také oním dobrodincem, který akci podpořil finančním zajištěním odborného vedení a účastníci tak hradili pouze ubytování a rozmazlovací stravu od laskavé vládkyně Divočiny Helen Vodrážkové. Na vlastní kůži, nehty, svaly a leccos dalšího mohli poznat, co obnáší vlastnoruční vybudování přírodního biotopu.
Sešli se lidé různých profesí a zkušeností, kteří dohromady vytvořili sehraný tým. Někdo měřil s nivelačním přístrojem a hlídal výšky, jiný propočítával materiál potřebný k přivedení dešťové vody do biotopu. Katka Horáčková z Permakultury CS neúnavně udržovala budovatelského ducha, ať už padaly trakaře anebo docházely síly. Čestmír trpělivě vysvětloval, jak nesmírně důležité je udržet správné výšky díla, že je na místě používat ostrohranný štěrk místo obvyklého kačírku, protože na rozdíl od druhého jmenovaného dobře drží pohromadě a pomáhá zafixovat velké kameny. Velkým překvapením byl poznatek, že není třeba, na rozdíl od zavedené praxe, dělat rozsáhlou čistící zónu, nýbrž stačí mít úzký pás štěrku s rostlinami po obvodu jezírka. Na co dalšího si dát pozor? Aby stěny jezírka byly šikmé a nikoli kolmé, jinak by hrozilo poškození fólie mrazem, dále raději se vyhnout rákosu, neboť svými oddenky dokáže fólii spolehlivě provrtat, raději také vynechat ostřici, neb se o ni lze snadno pořezat a v souladu s permakulturními principy dát přednost domácím druhům a druhům ohroženým, které jsou množeny ve specializovaných zahradnictvích a v nových biotopech dostávají šanci na život. V praxi také může být výhodné podřídit velikost jezírka rozměrům dodávané kaučukové fólie, tak aby byla v jednom kuse a nemusela se svařovat, což v sobě vždy nese riziko. V našem případě měla rozměr 9 x 12 m a vážila úctyhodných 150 kg.
Zahradní a krajinářská designérka Magda Smetanová pečlivě dbala na úvodní modelaci terénu. Jeden si to úplně neumí představit a pak jen zírá, jak se prostor může proměnit, když tu něco přisypete, tam odhrábnete a najednou se vám vyloupne dokonalé prostorové uspořádaní.
Při ukládání všech těch balvanisek, šutříků a skoroskalek má sice člověk pocit, že pomalu stěhuje kamenolom, ale záplava puškvorců, kosatců či pryskyřníků dřinu bohatě vynahradí. A jak vlastně zajistit, aby kaučuková fólie značky Firestone o tloušťce 1 mm, podestlaná geotextilií, nepřišla k úhoně? Řešením je ovčinka, tedy geotextilie vyrobená z ovčí vlny, na kterou jsou kameny usazené.Vyhneme se tím uvolňování nežádoucích látek z plastové geotextilie, na níž se obvykle kameny kladou. Ovčinka se časem rozloží, ale to už jsou kameny i štěrk pevně usazené a stabilizované. Na co je však potřeba dát si pozor? Pokud se biotop nachází pod svahem, je třeba zajistit, aby za žádnou cenu při průtrži mračen nedocházelo ke splachu zeminy do vody. V Divočině byly nad jezírkem provedeny terénní úpravy a čerstvě vyrostlá tráva ještě nebyla dostatečně zapojená, aby dokázala vodní příval zadržet. Nezbude tedy, než zapůjčit jezírkový vysavač, například osvědčený Oase PondoVac 5, a spláchnutou zeminu ze dna odstranit.
Ještě před měsícem nebyla spodní část starého ovocného sadu v Divočině ničím pozoruhodná – prostý travnatý svah zakončený lemem keřů. Dnes se keře zrcadlí ve vodní hladině, koupou se zde ptáci a poletují pestrobarevné vážky. Akce v Divočině poskytla příležitost opět se setkat se spoluúčastníky dřívějších kurzů, poznat další podobně naladěné spřízněné duše, získat novou inspiraci, naučit se novým dovednostem nebo si rozšířit obzor při přednášce Aničky Machátové o tom, kterak se žije družstevnickým komunitám v Mexiku. Vynikající pochutiny z kavárny Divočina byly velmi vítaným životabudičem. Ostatně, kde jinde máte možnost si po práci vsadit do pece vlastnoručně vyválenou a ozdobenou pizzu?
Z následujících pár fotek to vypadá jako jednoduchý postup, kdy bagr udělá většinu práce a vy se koukáte, jak “se to” děje… Ve skutečnosti máte každý kámen v ruce mnohokrát, hladíte písek stokrát, když vám do toho zaprší tak opakovaně pracujete proti gravitaci.. :), měříte všechno stokrát !, vodováha vám přiroste k ruce, chodíte se dívat z druhého břehu… Mazlení se k rostlinami nakonci při vysazování je třešnička na dortu ! Z celé akce vznikne časem video s časosběrným obrazem a možná i návodem. A pokud vás zajímají podobné akce, sledujte náš spolek, zapište se na dlouhý kurz nebo mezi hybatele Nadace Partnerství, a příště se takové “hands on” aktivity můžete zúčastnit i vy. Více fotek ze stavby zatím najdete na našem účtu na Zonerama.com.
A co s nabytými znalostmi? Účastníci z Přerova je využijí k vybudování koupacího jezírka v tamní komunitní zahradě, další při navrhování permakulturního designu a my vodolští už budeme vědět, na co si dát pozor při svépomocném budování dvou menších tůní v jedlém lese Višňovka v Odoleně Vodě. Stavte se u Helen v Malešově. Uvidíte, jak krásné dílo lze vytvořit vlastníma rukama za udržitelnou cenu, pokud se sejde parta s dobrým vedením a dokáže pracovat jako tým. A dostanete k tomu ještě navrch vynikající mexickou kávu od malých lokálních pěstitelů.
Darina Šmídová, absolventka Akademie Josefa Vavrouška Hybatelé komunit, spolek Vodolská louka z.s.