Letošní permakulturní konvergence proběhla první srpnový víkend u Vyškova na čtyřhektarovém pozemku s pracovním názvem „U Milana“, který letos absolvoval permakulturní kurz PDC. Výsadbě a budování tohoto místa se však věnuje už skoro 14 let.
Na místo jsme se začali sjíždět už v pátek večer, přece jen to někteří z nás měli dost daleko. Konvergence je neformální setkání, kde si program tvoří účastníci sami na místě, často představují svoje zahrady a stavby nebo jiné projekty a aktivity. Sepsali jsme nabídky na plakát a behem víkendu pak postupně losovali, čemu se budeme věnovat. V plánu byla i jóga, ale nakonec místo ní bylo do programu vloženo několik variant “cvičení pro zahradníky” se Zuzkou Spáčilovou, která je zároveň ergoterapeutkou a zahradnicí.
Vzhledem k rannímu dešti a ochlazení začal sobotní program pod střechou jednoho ze stanů, a to diskusí na téma sociální permakultura, – to je využití metod permakulturního designu i pro jiné než zahradnické záměry. Přivezla jsem na ukázku dvě knihy od britské permakulturní lektorky Looby MacNamara a to Cultural Emergence (česky by se to přeložilo jako Kulturní emergence nebo Vývoj kultur) a 7 Ways to Think Differently (7 způsobů, jak přemýšlet jinak). Tyto publikace budou v permakulturní knihovně v Praze a členové a členky spolku Permakultura CS si je budou moci zapůjčit.
Dalším zajímavým tématem byly komunitní zahrady, kterých je po Praze několik desítek a i mimo hlavní město se objevují stále nové a nové. Před obědem jsme ještě řešili to, jakým způsobem by bylo možné šířit užitečné permakulturní myšlenky i v médiích, jako např. v televizi. Oběd byl od kompletnitalir.cz. A samozřejmě veganský, jak je na permakulturních akcích zvykem, protože jeden z nejjednodušších způsobů, jak prospět planetě, je omezení živočišných produktů. Ocenili jsme i fakt, že byl zabalen v biologicky rozložitelných obalech (papírové krabičky), které jsme pečlivě vytřídili do bioodpadu a po setkání skončily na dně hromady koňského hnoje.
Po obědě se počasí udobřilo a tak jsme se vydali na prohlídku pozemku. Tvoří ho velká louka obklopená stromy, zčásti je to lesík a zčásti větrolam, který na hranici pozemku vysadil současný majitel. Na louce je už vysazeno spousta užitečných dřevin, např. líska turecká, jedlý kaštan, kdouloň, aronie, jinan dvoulaločný, jabloň (odrůda Ruské letní), čínská datle, ocimek, hruška nashi nebo oskeruše. Na louce byly použity i výsevní směsi Louka starých časů a Louka pro motýly od Planta Naturalis.
Místo zde bude mít i vinohrad a jezírko, které už je vybagrované, ale na písčitém podloží se v něm zatím voda neudrží, takže čeká na pořádnou dávku kvalitního jílu. Zaujala mě zahrada. Místo rytí navezli na místo hromadu hnoje, rozhrnuli po trávníku a na jaře do něj začali sázet. Dost mě překvapilo, jak to např. rajčata a dýně zvládají, přesto, že se musejí obejít bez pravidelné zálivky.
Tak velký pozemek už samozřejmě nelze zvládnout s motyčkou, viděli jsme, že pan majitel si rozumí s těžkou technikou. V případě terénních úprav s cílem zadržet vodu a usnadnit si budoucí fungování na pozemku je to účelné, i když v permakultuře bychom rádi viděli spíš něco, co nežere naftu.
Jedinou rozestavěnou stavbou je včelín pro dvanáct včelstev i se zázemím pro včelaře. Netradičně je umístěn mezi stromy.
První odpolední prezentace se věnovala intenzivnímu pěstování rajčat. Ania Kubica nám ukázala obrázky ze své zahrady, kde má pro rajčata připraveny vyvýšené záhony s konstrukcí z kari sítě, do které se rostliny proplétají (místo pracného vyvazování). Ania pěstuje desítky odrůd, skoro 30 nám jich přivezla i ochutnat. Sama je také semenaří. Kvůli úspoře místa je podsazuje další zeleninou, např. řepou nebo pórkem. Záhony samozřejmě neryje, ale vrství nahoru další a další vrstvy hnoje a kompostu. Dostali jsme i další tipy na to, jak si prodloužit sezónu a jak toho vypěstovat víc na malé ploše. A také nám ukázala krásnou barevnou tabulku, kde má vyznačeny termíny výsevu, výsadby i sklizně všech pěstovaných zelenin, aby mohla naplánovat, kdy a co vysít a předpěstovat a záhony tak byly využité na maximum.
Nakonec jsme dostali ještě recept na rajčatový chilli džem: 2 kila rajčat pokrájíte, posolíte, necháte z nich vykapat tekutinu. Pak je rozvaříte na džem s 1kg cukru, což trvá maximálně hodinu, přidáte chilli a bazalku a plníte do skleniček.
Další prezentace byla věnovaná bronzovému nářadí, které vyrábí Jan Bradáč a na konvergenci ho představovala jeho žena Monika. Nářadí bylo vyrobeno ze speciální bronzové slitiny, skládající se z mědi, cínu, zinku a olova. (na jejich webu bude brzy vše k vidění i zakoupení).
Kromě bronzového nářadí jsme měli možnosti vyzkoušet si i ploskořez. Vypadá jako ohnutý a nabroušený pruh plechu na dlouhé násadě, ale díky svému tvaru má univerzální použití a dokáže zastat funkci několika jiných nástrojů.
Továrna na půdu se jmenoval příspěvek Václava Petráše ze Slovenska. Ve své práci permakulturního designéra a realizátora projektů se setkává s potřebou velkého množství úrodné půdy. Půda je cenný zdroj, který se v přírodě obnovuje velmi pomalu. Představil nám systém informací, tedy know-how k vytváření půdy, ideálně z lokálních zdrojů a přímo na místě, kde je jí třeba. Využívá k tomu kompostování, vermikompostování, činnosti slepic, mikrobiotu, zelené hnojení, jíchu nebo biouhel.
Sobotní večer jsme strávili povídáním okolo ohně.
První nedělní prezentací byla proměna klasického modrého bazénu na přírodní koupací jezírko na ukázkovém permakulturním projektu v Brně – Komíně, kterou prezentovala Monika Dobrovodská.
Pak nám Jana Kotoučková ukázala fotografie toho, jak se bez pomoci člověka obnovuje přirozená sukcese po kůrovci na Českomoravské vrchovině. Pořizovala fotky ze stále stejného místa, nejdřív tu byla holina, která postupně zarůstá, a vzniká hustý porost s bohatou druhovou skladbou dřevin i bylin.
Nakonec jsem ještě měla příležitost podělit o své zkušenosti ze spolku Zeměsouznění, který buduje první českou ekovesnici na Karlovarsku. Je to mimořádně velký projekt, který zahrnuje jak zahradu, tak stavby, ale hlavně budování komunity. Zeměsouznění se otevřeně hlásí k sociokracii a cílem je fungovat maximálně nehierarchicky, tedy aby nikdo nebyl ani “nadřízený” ani “podřízený”.
Pak už následovalo jen loučení a úklid. A samozřejmě také plány na to, kde by mohla být konvergence příští rok nebo při jaké další příležitosti bychom se mohli potkat. Jednou z takových příležitostí je permakulturní konference, která se koná začátkem listopadu v Praze, a letos má téma PŮDA.
Pozn. redakce: Vstupenky budou brzy k zakoupení a jste tam také všichni zváni !