Letos v červnu jsem si splnila sen a jela na kurz (a pár dnů dobrovolničení) do Anglie k permakulturní lektorce a autorce několika knih Looby MacNamara.
Z ekologických důvodů jsem jela z Prahy autobusem, pak mě ještě čekala cesta anglickým vlakem a kousek od cíle mě vyzvedl další kurzista, Danny. Společně jsme se prošli po městečku Leominster, které má sice jen nějakých 11 tisíc obyvatel, ale přesto tu nechybí bio-obchod a také několik charitativních obchodů. Navštívili jsme i Grange Court, stylovou historickou budovu, která běžně slouží spolkovým a volnočasovým aktivitám a ten den byla na počest 70 let vlády královny mimořádně otevřená i veřejnosti.
Kurz se konal na Watterloo Farm, což je místo, kde Looby MacNamara žije společně se svými dvěma dcerami a partnerem Chrisem Evansem, a které má název Applewood Permaculture Center. Applewood neboli jabloň není v názvu náhodou, roste tu velký jabloňový sad a pěstování a množení jabloní i dalších ovocných stromů je Chrisovou velkou vášní. Celý pozemek je cca 8 ha velký, převažují louky a pastviny, součástí je i jezero s ostrůvkem. Takže kromě obsahu kurzu jsem viděla i permakulturu v praxi, na funkčním místě. Jako suvenýr jsem si přivezla řízky vytrvalého kadeřávku, takže až se rozrostou, moc ráda se podělím 🙂
Looby MacNamara se hodně věnuje sociální permakultuře, tedy takovým projektům, které se řídí permakulturní etikou a principy, ale nejsou založeny na zahradničení, jdou za hranice samotného pěstování potravin. Přivezla jsem si její poslední knihu Cultural Emergence, která poskytuje soubor nástrojů pro pozitivní změny v naší kultuře. V knize popisuje tři fáze záměrné tvorby nové kultury: Awaken and Challenge, Move nad Invirogate, Nourish and Empower. To, co na Loobině přístupu oceňuju, je fakt, že to nejsou jen úvahy a filozofie, ale zároveň poskytuje nástroje, jak změny iniciovat a usměrňovat.
Kurz, kterého jsem se zúčastnila, se věnoval té první části: Awaken and Challenge. Kultura je něco, v čem žijeme jako ryba ve vodě, a vlastně si ji ani pořádně neuvědomujeme. Takže když chceme udělat nějaký pozitivní kulturní posun – ať už jako jedinec nebo skupina – potřebujeme si být svých kulturních vzorců myšlení a chování vědomi. Zkusili jsme si, jaké nečekané výstupy může mít „emergence“ (česky by se to dalo přeložit jako vynořování něčeho nového nebo zrození). Nikdy nevíte, co (dobrého) se může objevit, když se setkají dva odlišní lidé nebo různé kultury.
V Applewood Permaculture Centre jsem zůstala ještě dalších pár dní, kdy se tam sjeli dobrovolníci, aby pomohli s pracemi, kterých je na velkém pozemku vždycky dostatek. Nejvíc času jsem věnovala sekání přerostlé vegetace, zčásti kosou, zčásti speciálním nepálským srpem.
Spojení s Nepálem není náhodné. Loobin partner Chris Evans založil již v 90. letech minulého století permakulturní centrum v Nepálu, a realizuje se zde řada zajímavých projektů zejména v těch nejodlehlejších (a nejchudších) oblastech Nepálu, Navíc rodina a farma v Nepálu je na práci ženy natolik závislá, že se to nedá tak snadno oddělit. (více se dozvíte na www.himalayanpermaculture.com. )
V předchozí Loobině knize People and Permaculture jsem se dočetla např. o projektech na zlepšení ženského zdraví, což je názorná ukázka etického principu péče o lidi. Navíc rodina a farma je na práci ženy natolik závislá, že se nedá tak snadno oddělit.
Looby MacNamara je velmi zajímavá osobnost, spojuje v sobě jistou systematičnost a uspořádanost, ale zároveň laskavost a hezký lidský přístup. To se projevovalo nejen při kurzu nebo při práci, ale také při večerním posezení u ohně, kdy jsme zpívali a sdíleli a vůbec to bylo krásné zakončení celého dne. Těch báječných lidí jsem ve Velké Británii potkala víc. Zažila jsem podporu podobně naladěných lidí a znovu si uvědomila, jak je důležité spolupracovat. Pobyt ve Velké Británii v Applewood Permaculture Centre pro mě byl splněným snem a jsem moc ráda, že jsem měla příležitost vidět, jak “dělají permakulturu” jinde.