Torri Superiore je společenství, kde se spojuje jak komunitní soužití, tak i snaha o udržitelnost a ekologičnost. Sídlí v okrajové části města Ventimiglia v Itálii, blízko u hranic s Francií. Já jsem sem přijela na kurz facilitace, který byl zaměřený hlavně na nehierarchické skupiny, tedy takové, které usilují maximální rovnost a zapojení svých členů.

Myšlenka je krásná, ale při její realizaci vám nestačí jen nadšení a dobrá vůle, ale potřebujete také dovednosti, které se v běžném hierarchickém světě moc neučí. Hlavní lektorkou kurzu byla Lucilla Borio, kterou obdivuji za to, jakým způsobem dokáže i abstraktní a těžko uchopitelné věci dobře vysvětlit. Po dvaceti čtyřech letech žití v nehierarchické komunitě se rozhodně má o co podělit a byla pro mě velkou inspirací.

Komunita Torri Superiore obývá komplex domů, které jsou tak nahuštěné na sebe, že působí jako jedna obrovská budova, skoro jako pevnost. Potřeba bránit se zde byla, ve středověku tu hrozilo nebezpečí od moře i ze souše. Celý komplex má přibližně 160 místností. Trvale zde žije cca 20 lidí, dále dobrovolníci a ubytovávají se tu účastníci kurzů a různých akcí. Komunita tady existuje už déle než dvacet let, řada členů je starších, kolem padesáti i více let.

Jedním z tmelů této komunity je prý jídlo (a víno), což jsme pocítili na vlastní kůži – jedli jsme na terase nebo v přilehlé jídelně současně s místními obyvateli a bylo znát, že lidé spoustu stolují rádi. Většina jídel byla vegetariánská. Veganství je v Itálii přece jen obtížnější, protože místní sýry, no těm se těžko odolává.

Stavba je dobře přizpůsobená místnímu horkému klimatu. Je postavená z kamene, uvnitř je i ve vedrech chládek. Na oknech jsou okenice, které brání před slunečními paprsky, ale umožňují větrání. Střechy slouží jako obytné prostory, jsou na nich terasy, stoly a židle, květiny, suší se prádlo. A také jsou na nich solární panely, které částečně pokrývají potřeby komunity.

Voda se získává z veřejné vodovodní sítě, což je dáno místními zákony, nicméně v okolí jsou další zdroje vody, které sice nejsou oficiálně schválené k použití, ale mohou být využity v případě nějakého nenadálého výpadku nebo havárie. Přesně v duchu permakultury, která nás učí mít pro každou důležitou funkci záložní řešení.

Ploch k pěstování potravin kolem domů moc není, jsou roztříštěné a strmé, proto se k pěstování potravin využívají poměrně málo. Na jižní straně jsou ploché terásky, na kterých se pěstuje část zeleniny, používané přímo v Torri Superiore. Klima je zde mírné a teplé, takže běžně tu rostou citrusy, fíkovníky a olivovníky.

Komunita také pěstuje zeleninu ve sklenících, které jsou vzdálené několik kilometrů od Torri Superiore. Specializují se na cukety a rajčata. Ve spolupráci s dalším družstvem, které se zaměřuje na papriky, lilek a další druhy, distribuují zeleninu jak do místního obchodu, tak i přímo spotřebitelům prostřednictvím skupiny na WhatsAppu, kde je cca 200 lidí.

V této oblasti jsme viděli hodně skleníků, ptala jsem se, co se v nich pěstuje a dozvěděla jsem se, že nic. Původně sloužily k produkci květin, což bylo jedno z největších odvětví místního podnikání, ale nyní se květiny pěstují levněji mimo Evropu. Takže skleníky jsou prázdné a půda v nich je kontaminovaná chemikáliemi, které se při produkci květin hodně používají.

V Torri Superiore se konal jeden z prvních italských kurzů PDC, také tady vznikla myšlenka italské permakulturní akademie, která má v současnosti více než sto členů a formálně tu stále má své sídlo – www.permacultura.it

Torri Superiore pořádá i akce pro veřejnost, často v italštině, někdy i v angličtině. Pro mě byl pobyt v této ekokomunitě velmi isnpirativní a jejich návštěvu rozhodně doporučuju.