Ve dnech 4. – 5. května 2018 jsem se jako dobrovolník zúčastnila mezinárodní konference Children in Permaculture (Děti v permakultuře), která byla vyvrcholením několikaletého projektu. Jeho cílem bylo vyvinout metodiku, jak předávat permakulturní principy dětem od tří do dvanácti let a poskytnout učitelům a vychovatelům nápady a inspiraci, jak strávit při výuce co nejvíc času venku v přírodě.
Konference se zúčastnilo více než 150 lidí z různých evropských zemí a probíhala na dvou místech. První den jsme strávili ve středisku ekologické výchovy Toulcův dvůr v Praze. Dopoledne byly na programu přednášky a prezentace, které byly tlumočeny do českého jazyka.
Odpoledne běželo souběžně několik workshopů, některé v češtině, jiné v angličtině, ze kterých si účastníci mohli vybrat.
Vybrala jsem si Úvod do permakultury s Rakeshem, což je britsko-indický učitel, který cestuje po Evropě a učí permakulturu a sociokracii. Líbí se mi, že neztotožňuje permakulturu se zahradničením, ale vidí v ní jiný způsob myšlení. Takový, který je protikladný tomu současnému konzumnímu stylu života.
Pak jsem byla ještě na Dračím snění s Tomislavem Gjerkešem. Dračí snění neboli Dragondreaming je metoda, jak zrealizovat své sny, jak je skutečně uvést do reality. Velmi často o něčem sníme, ale nedaří se nám své sny zrealizovat, často je vzdáváme a místo nich děláme něco, co je možná rozumné a užitečné, ale nepřináší nám to skutečné uspokojení.
Večer byl prostor pro krátké prezentace návštěvníků konference. Využila jsem této příležitosti k představení naší české organizace Permakultura CS.
Druhý den jsme strávili ve škole Na Beránku, kde mají zčásti Montessori systém, ale také krásnou zahradu, kde se děti učí pěstovat zeleninu, kompostovat nebo zachycovat dešťovou vodu. Program byl rozdělen do tří bloků, některé z nich vedly samy děti. Opět jsme si mohli vybrat několik různých aktivit a workshopů. Využila jsem možnosti podívat se do té části školy, kde učí systémem Montessori. Po programu jsme se sešli na zahradě školy ve velkém kruhu a připomněli jsme si, co se za dobu trvání projektu událo. Když s někým spolupracujete tak dlouho – zvlášť když je to na něčem permakulturním – tak se snadno přejde z pracovních vztahů do přátelských, konec projektu je pak tak trochu smutná záležitost.
Závěrečný večer už by jen o tom, užít si to, zpívali jsme, tancovali a pomalu se loučili.
Z konference jsem si kromě úžasných zážitků a zkušeností odvezla i tištěnou příručku pro učitele a vychovatele o tom, jak zprostředkovávat permakulturu dětem od 3 do 12 let, tato publikace je volně k přečtení na webu childreninpermaculture.com a to v několika jazycích včetně češtiny.
O konferenci byl též natočen dokument, na který se můžete podívat zde.
Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi najdete v našem obchodě