Příběhy míst, kde vznikají přírodní zahrady, jsou často zatížené minulostí, která není úplně líbivá. Pradědeček majitelů v místě současné zahrady před 100 lety ručně těžil písek. Na dlouhé roky byl pak sad zabraný družstvem. Když rodičům majitelů pozemky v roce 1991 vraceli, zbyl tu nepořádek i černá skládka. Po 30 letech místo převzali již bez ekologické zátěže a začali ho měnit v duchu permakultury.
Pořídili stádo ovcí na vypásání starého ořešákového sadu a postupně po volných chvílích tvořili druhově rozmanitou zahradu, která respektuje vztahy mezi organismy a využívá přírodních procesů i zdrojů. Vedle stáda ovcí mají dva oslíky, kachny, slepice a chovají včely. Obhospodařují prostor o výměře jeden hektar. Součástí zahrady jsou dva staré ovocné sady. Dominantou je pramenné jezírko plné vážek a žab, květnatá louka, kamenné zídky z opuky a trvalkové záhony. Smíšené záhony s bylinami a zeleninou, ovocné stromy, jedlé keře ale i bezpočet původních keřů dotváří obraz zahrady, která myslí na všechny její obyvatele. Ctí principy přírodních zahrad.
Zahrada, ač soukromá, hraje důležitou roli v rámci místní komunity, stala se místem setkávání všech věkových skupin, zejména pak rodin s malými dětmi. Do zahrady začaly jezdit na výukové programy dětské skupiny, školky, školy a v rámci zahradně-terapeutických aktivit i školy speciální, stacionáře nebo klienti z Centra duševního zdraví.
Rozmanitost květnatých luk, rozkvetlých záhonů a bylin hraje nesporně důležitou funkci v rámci biodiverzity, ovšem dává nám i pocit hluboké sounáležitosti.
