Přinášíme zamyšlení architekta Petra Hájka, kterého jsme potkali už několikrát na našich permakulturních konferencích. Naposledy to bylo v listopadu 2025. Petr se zamýšlí nad tím “co definuje pojem přírodní architektura, přírodní dům, ekodům, ekostavitelství” ? Ilustrační obrázky jsou převzaté z portfolia Atelier Hájek.
Zveme na diskusní Kruh přírodního stavitelství v sobotu 28.3.2026 v Praze.
Stavby, jejich výstavba, provoz, vytápění a chlazení jsou zdrojem 1/3 všech globálních civilizačních emisí CO2. Stavebnictví spotřebuje 50 % všech vytěžených surovin, demoliční odpad tvoří třetinu všeho odpadu. Stavebnictví zásadním způsobem mění krajinu a ukusuje z přírody. Není proto divu, že v kulturně vyspělejších zemích a kruzích vzniká mnoho myšlenek i realizací, jak situaci řešit. Zároveň všichni chceme mít dobré bydlení, krásná města a vesnice, a funkční komunikace a infrastrukturu. Potlačovat rozvoj stavitelství není řešení, architektura je nejmarkantnější kulturní dědictví.
V zásadě jsme svědky procesu „zelenání architektury“, navrhování udržitelných budov (sustainable buildings). Procesy vycházejí z cílů udržitelného rozvoje OSN (Sustainable Development Goals), řada zásad je formulována architekty a staviteli v „Kodaňských principech“ (Copenhagen Lessons). Evropská unie formuluje pro naše projektanty i dodavatele závazné směrnice, které se týkají hlavně energetické náročnosti budov, snížení emisí CO2, recyklace stavebního odpadu, udržitelných stavebních materiálů a renovací starších budov.
V rámci těchto pozitivních procesů jsou projektovány a realizovány společensky i komerčně významné stavby, které vynikají novátorskými přístupy postavenými na speciálních výzkumech, vysoce vyspělými a rozsáhlými technologiemi řízenými AI, rozlehlými, dokonale navrženými vnitřními světy a také vysokými náklady na pořízení.
To ale není přírodní stavitelství.
Svět se fragmentuje na kousky snad proto, aby bylo slyšet více hlasů a aby se vyzkoušelo více cest. S odstupem v čase se mi přírodní stavitelství jeví jako malá svéhlavá část onoho současného velkého ekologického proudu. Naše práce se týká spíše malých staveb, bydlení v zahradách, svépomoci a alternativní komunitní spolupráce. Je to malé a není to malé. Jenom samotné bydlení a jeho dosažitelnost/nedosažitelnost se přeci dotýká naprosto všech lidí každé země…
Jsem architekt a do fragmentovaného pole přináším svůj názor. Nejraději bych namísto slovního spojení „přírodní stavitelství používal spojení „přírodní architektura“. V mojí práci zdaleka nejde o to jak a z čeho to postavíme. Jde o celostní řešení zdravého a harmonického života na Zemi, nejen pro člověka. A to obnáší integrovat do práce designéra nejen stavitelské a stavebně inženýrské úhly pohledu, ale pracovat i s vědomím urbanistickým, krajinářským, psychologickým, sociologickým, pracovat s ergonomií, typologií, sociologií, designem, biologií, ekologií i filozofií.
Ale se slovy opatrně, z hlediska srozumitelného kontextu ve složité době se raději přidržím přírodního stavitelství. Rád bych ale upřesnil svůj úhel pohledu. Stůl a židle mají většinou čtyři nohy, stejně tak se mi tu jeví čtyři pilíře přírodní architektury a stavitelství:
1. DŮM JE PRVKEM PŘÍRODNÍHO BIOTOPU
Biotop je pro mě místo, které lze vnímat jako jedinečný přírodní prostor, ve kterém spolu žije osobité přírodní společenství. Jsou biotopy rysa, medvěda, břízy, rosnatky a tesaříka alpského. Jezírka s vodním životem, včetně živých okrajů rákosí, vrbin a bláta také nazýváme biotopem, stejně jako les, louku nebo poušť. Biotopy mají různá měřítka. Uvnitř biotopu lesa může být biotop člověka (zahrada) a uvnitř zahrady může být složitý a rozmanitý biotop bylinkové spirály.
Abychom vytvořili harmonický a živý prostor pro život člověka, nemůžeme vnímat neživý dům jako jeho střed a Zdroj. Proto v našich projektech řešíme nejprve živé společenství zahrady. Přírodní prostor zahrady nám sám ukáže, kam umístit a do jakých vztahů začlenit dům.
V dobře vyřešeném biotopu člověka (v zahradě) je pak dům definovaný prostorovými vztahy s nadřazenými i souběžnými biotopy (nadřazené: zahrada, les, město, krajina, souběžné: stromy, záhony, palouček, meditační prostor, slepice, sousedé…).
Důležité je vhodné propojení všech biotopů, třeba pomocí jednoho z principů permakulturního designu – „okrajových efektů“. Může jít o optické i provozní propojení vnitřní kuchyně s venkovní kuchyní na terase, které dále pokračuje do bylinkové zahrádky, která je součástí biotopu „sluneční pasti“ ve velkém biotopu lesní zahrady. Klasickým příkladem je také propojení ložnice s východní terasou „vycházejícího slunce“, která je obklopená relaxační, klidovou částí zahrady. Tak se biotopy oživují a definují navzájem. Dům i zahrada jsou plné života, který přichází zvenku dovnitř i zevnitř ven.
2. STAVÍME ZE ZDRAVÝCH PŘÍRODNÍCH MATERIÁLŮ
K tomu asi není potřeba mnoho vysvětlovat. Zajímavé je, že přírodní materiály dobře spolupracují (například hlína – sláma), společně dýchají, dobře k sobě přilnou, jsou ověřené tisíci lety užívání ve stavbách – na rozdíl od syntetických materiálů, které je někdy potřeba od sebe oddělovat umělými separačními foliemi, aby se navzájem nepožraly. Řada umělých materiálů také může být časovanou bombou, jako se to stalo třeba s azbestem. Nově vyvinuté a vyráběné materiály nejsou časem ověřené, dokud dům nezestárne, a to může být třeba 100 let. Několik generací.
Pobývali jste někdy v dobře udělaném srubu? I vysušené staré dřevo jako by stále šlo životu naproti. Aktivně čistí vnitřní prostor, vydechuje škodlivé ven a přivádí dobré dovnitř. Jojo, ve snaze porozumět přírodním materiálům se často pohybujeme na hranici vědeckého poznání. Věda je metodická, pevná a důsledná, bohužel ale pouze částečná. Podívejte se, Jak velkou část vesmíru jsme prozkoumali? A každá buňka nebo molekula přírodního materiálu je malý vesmír.
Když si ke stavbě přivoním, vím svý .-)
Základní materiály přírodního stavitelství – dřevo, sláma, hlína, kámen, vlna, konopné pazdeří, lněné nebo dřevěné vlákno jsou zkrátka stavební kameny a přirozenými prvky přírody. Jsou, víceméně jen mechanicky upravené na vhodný formát a konzistenci. Nejsou chemicky ani tepelně zpracované. upravené. Jsou dokonale rozložitelné.
3. ENERGETIKA DOMU, DOBŘE VOLENÉ LOW-TECH SYSTÉMY
Tenhle pilíř sdílí přírodní stavění s hlavním proudem udržitelného stavitelství. Vysoký energetický standard vyžadují stavební předpisy, dotační systémy, učí se na školách. Pokud jde o zateplení, v našich klimatických podmínkách se zatepluje jako nikdy v historii. A je to dobře.
Otázkou přírodního stavitele je ale – čím se zatepluje? Jednotlivé „odrůdy“ přírodních staveb jsou u nás mezi lidmi vlastně definovány zateplovacím materiálem: domy slaměné, domy konopné a dřevostavby, které mohou být zateplené, konopím, dřevovláknem, ovčí vlnou, lněným materiálem. Ve výzkumu jsou mykokompozitní desky (biologický materiál spojený mykorhizou). Do základů můžete namísto polystyrénu použít pěnosklo.
Myslím si, že pokud zateplujeme stavbu polystyrenem, jsme už přes čáru přírodního stavitelství. Pokud se mě zeptáte – „proč ne polystyren?“, odpovím, že mi nevoní. Z hlediska racionálního bych řekl, že je to materiál stále ještě generacemi neověřený, vyrábí se z ropy nebo zemního plynu, čili z vyčerpatelných zdrojů. Abyste získali polystyren, musíte postavit chemičku, silnou přípojku elektřiny a produktovody, k chemičce silnici, vlečku, parkoviště a sídliště pro zaměstnance. Přírodní materiály plodí příroda sama přírodními procesy.
Největší spotřebu energie v provozu domu představuje v našich podmínkách vytápění. A tak k energetice domu patří kromě zateplení správně volený systém topení, nejlépe opět založený na obnovitelných zdrojích. Celkem se s kolegy z oboru shodujeme na topení dřevem v přírodních stavbách. Strom je totiž dokonalá přírodní sluneční elektrárna s dlouhodobým úložištěm energie, a pozitivními vedlejšími produkty .-). Pokud včas sázíme stromy (nejlépe 100-200 let předem .-), je dřevo obnovitelný zdroj energie a můžeme si ho vypěstovat na vlastní zahradě (tu se obloukem vracíme k bodu 1, ostatně ono se to všechno splétá dohromady, nejspíš proto, že přírodní stavitelství má celostní charakter).
Dřevem je nejlépe topit v akumulačních kamnech (je to podobné starým kachlovým kamnům s prosklenými dvířky) postavených mezi světnicí a kuchyní. Taková kamna jsou ukázkovým příkladem low-tech řešení (nejspíše jen tak nezastarají, nepotřebují žádný další pohon, ani rozvody tepla, neobsahují trojské koně v podobě složitých součástek s omezenou životností a specializovanými opravami).
4. EKO JAKO EKONOMIE
Je dobře, že pro ekologii a ekonomii máme společný slovní základ. Ono to spolu souvisí. Slovo eko totiž pochází ze starořeckého slova „oikos“, což znamenalo rodinu, dům a zahradu jako udržitelnou, soběstačnou a základní ekonomickou a živou jednotku pro fungování společnosti a světa. Jak novátorské!
Z hlediska ekologicko – ekonomického každá utracená koruna vytváří stopu v prostoru Země, v jejím životním prostředí. Peníze nemají negativní náboj, jejich směna může být pro život příznivá. V dnešním nastavení globální ekonomiky je bohužel stopa peněz stále spíše devastující. I když realizujete udržitelný, nebo dokonce regenerativní projekt, jakmile něco nakoupíte, nemáte kontrolu nad tím, jak to bylo vyrobeno (je to podobné jako s odpady – pokud něco vyhodím do popelnice, spláchnu do kanalizace…).
Z perspektivy udržitelnosti i z úhlu pohledu naší peněženky bude dobré, pokud peněz během stavby utratíme méně.
Málem jsem napsal, že menší dům bude lepší…
Ale je to potřeba říci pozorněji: bydlení v přírodě nám dává veliké, krásné, životem nabité a inspirativní prostory zadarmo. Pokud dům dobře včleníme do biotopu přírodní zahrady, stírá se hranice mezi uvnitř a venku, mezi tím, co stojí peníze a mezi tím, co roste samo. Bydlíme tam i tam. Pokud tedy má naše přírodní stavitelství dobrý design, pak i malý domek může poskytovat větší životní prostor a bohatost, zkrátka větší luxus než dvojnásobně velký byt. Za polovinu ceny.
Dalším způsobem, jak optimalizovat ekonomiku stavění, je svépomoc. Pokud byste si celý dům postavili sami a nehleděli na čas a otupené sekery, dostanete se na méně než polovinu ceny stavění na klíč. Malé domy z přírodních materiálů mají větší svépomocný potenciál, než velké domy z betonu a skla. Malé stavby nemusí obsahovat prvky, na které je potřeba manipulační technika nebo deset chlapů. Hliněnou omítku budete natahovat raději než břízolit. Se slámou vám kamarádi pomohou raději než s polystyrénem.
A ještě je tu jedna možnost ve smyslu dalšího permakulturního principu: „dej přednost malým a pomalým řešením“. Stavte na etapy. Stavění byl vždy pomalý proces. Pražská katedrála se stavěla 700 let, vesnické statky tak, jak je známe vznikaly také celá staletí.
Tak tohle jsou moje velké myšlenky o našem malém, milém přírodním stavitelství.
A jeho architektuře!
Více na webu: www.atelierhajek.com a v blogu: www.dumnaruby.blogspot.com
Ilustrační obrázky jsou převzaté z portfolia Atelier Hájek.
Petra Hájka a jeho přátele můžete najít také na fb profilu Přátelé Živelné zahrady Nemilkov.