Napsal Honza Hrnčíř, kterého možná znáte jako “farmářskébedýnky” a brzy jako jednoho hostitele z permakulturního projektu ve středních Čechách, jsme se zeptali na jeho dojmy z naší konference. A vyšlo z toho něco jako skoro vyznání ! Děkujeme !
Přiznám se, že jsem si z hlavy nepamatoval, který rok jsem se poprvé vydal na Toulcův dvůr vstříc dobrodružství objevování permakulturních technik, témat, lidí, nástrojů, semínek a stolu hojnosti. Po několika letech budování silné vnitřní touhy jsem se dokázal utrhnout ze svých nekonečných aktivit a řekl jsem si jasně: “Teď je čas, dobít si i vlastní baterie.” A tak jsem vyrazil na dvoudenní výlet do naprosto jiné galaxie. Permakulturní konference. Jo. Ještě na nádvoří Toulcova dvora vypadalo všechno velmi klidně, tiše. Nikde ani živáčka. Bylo sotva půl deváté ráno.
Odvážil jsem se zlehka otevřít dveře a překvapení bylo na světě. Nebo spíš jsem vstoupil do jiného světa. Jitka s Lenkou u stolečku hned za dveřmi si mě našli v seznamu hostů a uvedli mě svými úsměvy. Pomaličku jsem se posunul jen pár kroků dál podél stolů, na kterých bylo asi dvě stě pestrobarevných knih o permakultuře. Všechny musím mít. To je jasný. Koupil jsem si dvě – Zahradu Gaii a Půdní život od Ladislava Mika. Sedl jsem si tiše do zadní řady na kraj a začal si listovat barevné knihy. Všude rostliny a hlína a a…. No prostě to všechno, co mám tak rád.
Sál se začínal pomalu naplňovat a měl jsem opravdu co pozorovat. To je totiž taková moje povaha. Jestli jsem něco, tak tichý pozorovatel. To mi jde dobře. Sledoval jsem typy lidí, kteří vstupovali do sálu, co mají na sobě, co s sebou, jak se tváří, jak rychle se adaptují na prostředí, do kterého vstupují, jestli se ráno umyli apod. Tak víte jak, nikdy jsem osobně neviděl tolik permakulturníků pohromadě! A zaujalo mě, jak pestrá škála lidí to je. Všichni měli dva společné znaky, které mě zaujaly na první pohled. Pořád se usmívali a měli svoje hrnečky nebo termosky. Uff. Taky se usmívám a mám svojí termosku. Je to dobrý, zapadám.
Tématem konference byla půda a měl jsem to štěstí, že přednášky byly na nejvyšší možné úrovni. Jaroslav Záhora a Mojmír Vlašín na mě zanechali dojem, ještě dlouho po konferenci a Klára Salzmann se svojí prezentací taky. Vyrůstal jsem mezi akademiky a vědci, proto se mi to tak líbilo. Psal se rok 2021 a všechny tyto prezentace najdete na YouTube kanále spolku PermakulturaCS. Mohu je jen doporučit. (tady je link na playlist z konference PŮDA2022)
Po odborné teorii přišel blok ukázkových projektů a musím říct, že to byl taky velmi silný ročník, protože projekty jako Malá jižní stráň nebo Prokopská farma Breda a Lucky, to jsou velmi silné příběhy s obrovskou inspirací. Tyhle projekty se každým rokem rozvíjí a můžete je pozorovat na sociálních sítích. Stojí to za to stejně jako projekt rodinné farmy Částkov.
Pro mě osobně byla konference osudová v tom, že jsem se rozhodl už na nic nečekat a pustit se taky do nového projektu. Myšlenky permakultury jsem znal někdy od roku 1998, ale spíš jsem studoval Seppa Holzera a jeho styl hospodaření, než přímo techniky Billa Mollisona a Davida Holmgrena. V roce 2007 jsem založil svoji první zahradu pro kamaráda, která funguje do dnes. To se mi na permakultuře líbí. Ta stálost a trvalost. Druhou zahradu jsem zakládal na louce mých jiných kamarádů, a i když jsem ji nijak extra za první rok nerozvinul, inspiroval se tchán majitelů, který ji další rok převzal a rozvinul do impozantních rozměrů. A víte co? Funguje až do dnes. A tohle kouzlo je opravdu nejsilnějším momentem, který mi dodává důvěru. Permakultura je opravdu permanentní. Funguje, stejně jako její konference na Toulcově dvoře. Už se nám to zase blíží. Za chvilku se zase sejdeme a prožijeme společně úžasné dva dny plné inspirace, která se přelije do praxe. A zase bude na světě o trochu víc permakultury. Myslím, že to svět potřebuje nejvíc. Stálost, péči o krajinu, péči o půdu, o vodu, vzduch a lidi. Je to pozitivní a funguje to. Dává mi to smysl, a proto nemám ani environmentální žal, ani chmury nad světem, jakým pak to směrem se vydává na geopolitické úrovni. Moje úroveň je permakulturní, Ta funguje perfektně a vyživuje nejen mé okolí, ale i moji duši.
A my za redakci přidáváme shrnující video z Permakulturní konference 2022 PŮDA, abyste mohli načerpat kus té skvělé atmosféry, kdy jsme se sešli po dvou letech zákazů a omezení a mohli se navzájem inspirovat, “co se do nás vešlo”.