Napsal Honza Hrnčíř, kterého možná znáte jako “farmářskébedýnky” a brzy jako jednoho hostitele z permakulturního projektu ve středních Čechách. Jak se vyvíjel vznik tohoto místa a také třeba jeho název?

Proč jsme založili spolek Séva, z.s. a co nás čeká v tomto roce?

Založení našeho spolku nebyla ani náhoda, ani prvoplánový impuls, ale dlouhá cesta, která započala někde v devadesátých letech, kdy jsem byl nadšený z obchodu Country Life a ekologické farmy Krišnův Dvůr, která měla a stále má vegetariánskou restauraci Góvindu. Tyto dva ekosystémy začaly hned po revoluci a já jako pražský středoškolský student, vegetarián zajímající se o ekologii, duchovní nauky dálného východu a ekologické zahradničení, jsem pravidelně chodil na obědy pouze do těchto dvou restaurací.

Jako student jsem nasával nejen povznášející atmosféru, ale taky všechno to zdravé veganské a vegetariánské jídlo. Cítil jsem to propojení mezi zdravou půdou, zdravou rostlinnou stravou a svojí duší. Cítil jsem tu harmonii, sílu a klid. Mnoho let uteklo jako voda a já jsem po patnácti letech provozování farmářských bedýnek, rozvozu zeleniny a ovoce lidem dobrého vkusu a vytříbených chutí, zatoužil po silné, ale nenásilné změně.

Skoro dvacet let jsem jezdil po celé republice, navštěvoval malé, střední i velké zelinářské farmy a ovocné sady. Mluvil jsem se zemědělci, naslouchal a pozoroval. Jezdil jsem skoro do všech našich krajů a hodně jsem mluvil s lidmi, zákazníky bedýnek. Sbíral jsem podněty, postřehy a informace. Analyzoval jsem si všechna dostupná data a pojmenoval jsem si několik základních problémů, úskalí a témat.

Aby nebyl tento článek příliš dlouhý, půjdu rovnou do hloubky věci. Dlouhodobé trendy jsou jasné. Velké agropodniky a supermarkety si upevnily dominanci u nás tak, že s tím nikdo nepohne. To formuje chování většiny lidí. Dalším velmi důležitým faktorem u nás je zahrádkářství, které pokrývá poloviny spotřeby zeleniny a ovoce u nás. To znamená, že alternativy jako jsou farmářské trhy, prodej zeleniny a ovoce přes zdravé výživy, farmářské prodejny a rozvozy bedýnek nebo KPZky, vždy budou v naprosté menšině. Hovoříme o jednotkách procent z celkové spotřeby. To jsou rozdané karty, co se týká kvantity.

Dalším klíčovým faktorem je cenotvorba, kterou určuje amsterdamská burza. Zní to možná až neuvěřitelně, ale to je realita. Na této burze se stanovuje průměrná cena za položku v zelenině. To se promítá do prodejních cen v supermarketech, které vychovávají lidi. Jak průměrný člověk určí, jaká cena za kg rajčat je vysoká a jaká nízká? Na základě zkušeností z nákupu v obchodě. Ne jinak. A obchody mají jasně dané psychologické vzorce, jak ukotvovat lidský posudek. A tak za stejnou cenu prodávají v sezóně za kg, na okrajích sezóny stejná cena za půl kila a v nejdražších týdnech mimo sezónu prodávají za stejnou cenu jen 250 gramů. To je jedna z technik, jak fixovat spotřebitele na konkrétní cenu.

To nedává moc prostoru alternativním pěstitelům ke srovnání, protože průmyslově hromadně “vyráběná” zelenina, bude vždy za zlomek nákladů, které máte při drobném pěstování s velkým podílem ruční práce. V Evropě je lidská práce, na rozdíl od tropických oblastí, velmi drahá. To je obrovská a jedna z hlavních výzev permakulturního drobného pěstování zeleniny a ovoce na prodej. V podstatě si nejdříve musíme přiznat tuto realitu, že se tím nelze uživit. Je to tak. Nejde získat průměrné výdělky. Lze přežívat nebo to dotovat ještě jinou podnikatelskou činností, ale čistě pěstováním zeleniny a ovoce v permakulturním režimu nelze uživit rodinu a mít běžný životní standard se všemi moderními vymoženostmi.

Jelikož nelze prodávat kus nebo kilo za určitou cenu, neznamená, že nemáme jiné možnosti. Můžeme si pomoci KPZ systémem (komunitou podporované zemědělství) a mít silnou základnu podporovatelů. Tam jsme mimo tržní prostředí. A pak je ještě jedna varianta, která mi dává největší smysl a to založit spolek, kdy členové spolku svým ročním členským příspěvkem pokryjí všechny administrativní náklady provozu a vlastní dobrovolnickou prací pomohou vybudovat dostatečně velkou produkční permakulturní zahradu, ze které si mohou vzít podíl výpěstků pro sebe a ještě vznikne přebytek, který se prodá a buď finančně podpoří zakládající členy spolku, kteří se o zahradu denně starají po celý rok nebo se prostředky mohou použít na rozvoj zahrady a dalších aktivit spolku. Je to win-win strategie, která mi velmi dává smysl a eliminuje úplně běžné tržní prostředí. Zároveň je to permanentní i co se týká lidských zdrojů, protože se tu fyzicky a psychicky neodrovná jeden nebo dva tahouni. Hlavní těžiště leží na přírodě, na samotné zahradě. Lidé se v ní scházejí dle svých možností a pečují. A to byl důvod mého úmyslu, založit takový spolek, a proto vznikla Séva, což v sanskrtu znamená služba. Lidé slouží přírodě a příroda slouží lidem.

V letošním, druhém roce existence spolku, se zaměříme na letní permakulturní festival v termínu 19. – 21.6.2026.

Je to termín letního slunovratu. Toto setkání bude velmi inspirativní a klíčové, protože se sejdou poprvé v životě lidé z Nadace Partnerství a spolku PermakulturaCS a bude to pro všechny velmi, velmi obohacující. Už teď je úspěch zajištěn, protože tolik praktických a aktivních lidí na jednom místě s možností vzájemné komunikace, spolupráce, ladění myšlenek, konceptů i vzájemné pomoci v tolika různých projektech. Prostě to musí každý permakulturista i hybatel komunit zažít. Brzy se začnou objevovat detailnější informace. Těšte se. Odehraje se to celé v mladém jedlém lese permakulturní zahrady v Sazené. Bude to síla a inspirace včetně kulturního programu. Z kapel vyzvednu Tranzana, který před noční fire show v sobotu zahraje a zazpívá k tanci své krásné přírodní písně a skladby.