Zastihla nás během doby adventní zpráva, že po krátké nemoci zemřela Eva Hauserová. Každý a každá, kdo jsme ji znali, se s tím nějak srovnáváme, ale shodneme se na tom, že to bylo prostě moc brzy.

Jak nejpíš víte, Eva byla předsedkyní spolku Permakultura CS skoro 10 let, s krátkou přestávkou. Za tu dobu posunula to, jak se u nás o permakultuře píše a mluví o několik světelných let dopředu. Díky svojí literární minulosti a zkušenostem se ujala publikační činnosti pro náš spolek i pro další media – to dělala nejraději, věrna své “literární obcesi” :-). Kromě toho poskytovala rozhovory, navštěvovala ukázkové projekty, učila kurzy, rozdávala semínka a sazeničky, psala další články do mainstreamových i zahradnických časopisů, provázela lidi svojí zahradou, mihla se i v České televizi, jezdila na Evropské i Světové permakulturní konvergence a pak nám o tom vyprávěla nebo psala na svém blogu na idnes.cz…. Ano, nešlo nám ani tehdy na rozum, jak to všechno stíhala…

Před pár lety jsme Evu konečně uvolnili z pozice předsedkyně a pozvaly ji mezi čestné členy, tenkrát to bylo v rámci online Valného shromáždění v únoru 2021. Věnovala se více malování a dalšímu psaní a překladům, svým vnoučatům a samozřejmě zahrádce a oblíbeným kočkám, o kterých (a nejen o nich) napsala a namalovala několik komiksů.

Tady je video, kde jsme v roce 2021 Evě připomněli, co jsme spolu zažili…. a poděkovali za 10 let v křesle spolku.

Kdo byste chtěli na Evu zavzpomínat, tady je několik možností:

V podcastu Zahradní dobrodružství si můžete poslechnout rozhovor s Evou o své cestě k zahradničení a permakultuře, o Péči o půdu, experimentech na zahradě, péčí o záhony…
V podcastu Žít udržitelně najdete dva rozhovory – jeden O permakulturním vzdělávání a o tom, Jak žít pemakulturně ve městě.
Na našem youtube je několik přednášek, a tady je například příspěvek o podpůrných přípravcích pro půdu, které se používají, v diskusním příspěvku JAK NA ZÁHONY, jak zazněla na Permakulturní konferenci 2022 PŮDA.
Svoji zahradou nás Eva provedla v krátkém vstupu v pořadu Polopatě v 38. minutě
Krom toho si můžete přečíst Eviny recenze na mnohé knihy, reportáže z cest a další zamyšlení, kterým říkala Zápisky salónní ekoložky , na blogu idnes.cz
A inspirovat se můžete Eviným portfoliem projektů v její Cestě k permakulturnímu diplomu, (vlastně takovým svým permakulturním životopisem), tzv DAPD (diploma of applied permaculture design), jehož znovu-obnovení v činnosti Akademie permakultury má také na svědomí, a patří jí za to další permakulturní dík.
Evina webová stránka vás seznámí i s její další literární a výtvarnou činností www.hauserova.cz

Tady je pár osobních vzpomínek na Evu, jak si ji budeme pamatovat…

v Praze-Uhříněvsi, 29. prosince 2023

Milá Evo,
během nejdelších nocí, kdy se mohou dít zázraky, se Ti podařilo přejít na druhý břeh a dost možná jsi tím zaskočena stejně jako množství Tvých blízkých. Věz, že na Tebe myslíme a přejeme brzkou aklimatizaci na další stupeň bytí.
Jen těžko si lze představit, že člověk jako Ty někam zmizí. Stále cítím Tvou přítomnost a na stopy Tvého činnorodého působení narážím na každém kroku. Podvědomě očekávám, že se k nastálé situaci vyjádříš na svém blogu, se svým obvyklým lehce poťouchlým humorem a nadhledem ženy mnoha profesí.
Hlavou se mi honí tolik vzpomínek na léta naší spolupráce ve spolku Permakultura (CS), ať už šlo o práci v radě, provoz obchodu, lektorování i absolvování kurzů, certifikování permakulturních projektů, přípravu konferencí, textů do publikací nebo zpracování tiskovin.
Byla jsi jeden z prvních permakulturníků, které jsem poznala, a i díky Tvému vzoru a Tvé podpoře jsem měla možnost ponořit se do tématu naplno. Byla jsi to Ty, kdo certifikoval naši zahradu a dům jako první Ukázkový permakulturní projekt v Praze. A byla jsi to Ty, kdo mě pak po letech doprovázel k Diplomu aplikovaného permakulturního designu.
S Tebou jsme vymýšleli a realizovali vysazení pamětního stromu za Helu Vlašínovou na naší komunitní zahradě. Jistě si teď máte spolu mnoho co říci. Poohlédni se tam
i po dalším člověku, který strom sázel – Honza Fryščák, náš kamarád z Bohumila zahrady, zamířil do těch končin teprve před dvěma měsíci. Věřím, že potkáš ještě mnoho spřízněných duší a budeš v dobré společnosti – jak na Zemi, tak na nebi. Přeji Tvé duši pokoj a svobodu. Děkujeme za Tvou píli a Tvůj smích, za demonstraci celé
plejády možností jednoho lidského života.

V úctě
Alena Kopřiva Chadová
s manželem Honzou
a dětmi Verunkou a Jáchymem

v Růžďce 1. ledna 2024

Jak to říct…Evina nenadálá smrt nás překvapila, mysleli jsem si že takoví lidé neumírají….nebo aspoň ne tak brzy. Na druhé straně odejít od plánů a rozdělané práce znamená naplněný život a díky tomu i dobrý konec. Přimělo nás to k zamyšlení.

S Evou Hauserovou jsem se seznámila skoro před dvaceti lety. Sešla jsem se s ní v první vlně zakládání LETS v Praze, když jsem po Heleně Vlašínové přebírala brněnský LETS. Eva tenkrát působila v organizaci Gaia a znala jsem ji také jako spisovatelku. Když se objevila mezi účastníky Úplného kurzu permakultury a permakulturního designu, který jsme pořádali s Peterem Mravíkem v roce 2009 na Rusavě, měla jsem z toho velkou radost. Tušila jsem že by to pro českou permakulturu mohlo být dobré znamení.

Potěšil mě zápalem, s jakým se po kurzu pustila do poznávání permakultury. Jako cestu k diplomu chtěla psát o permakultuře knihu. Cestovala po projektech u nás i na Slovensku a seznamovala se s lidmi kolem permakultury. V té době bylo permakulturní hnutí hodně nepřehledné a bylo těžké se v něm orientovat, tak od toho záměru upustila. Později se snažila zmapovat permakulturu jinými cestami a jinými knihami.

Zkoušely jsme spolupracovat na různých projektech. Eva mi byla velkou oporou v začátcích mé spisovatelské dráhy. Obětavě četla mé první literární pokusy a dávala mi cennou zpětnou vazbu. Učily jsme spolu na dvou permakulturních kurzech a byly jsme obě v týmu, který v roce 2014 založil Akademii permakultury. Jenže ta měla sídlo v Praze a my jsme se přestěhovali do regionu, který je od ní v naší zemi nejdál.

Když jsme s manželem a dcerou vytvořili permakulturní vzdělávací prostor na Valašsku, moje a Eviny pracovní cesty se oddělily. Naše práce v týmu Permanetu se začala rozvíjet ve venkovském prostoru a místní komunitě, Evina ve městě a veřejném prostoru, a tak se dá říct, že jsme si přestaly rozumět. Mrzí mě, že jsme neměly víc času a vůle k objevování synergie na našich permakulturních cestách. Myslím že by se obsahem dobře doplňovaly.
Něco jako vertikální a horizontální rozměr hmotné reality.
Eva byla velmi cílevědomá a ve vedení permakulturní organizace udělala velký kus práce….ale o tom už vám asi lépe poví někdo ze současného týmu Permakultury (CS).
Sbohem Evo, doufáme že v permakulturním ráji je dost koček, které jsi měla tolik ráda.

Alena a Milan Suchánkovi, Vodnářská zahrada

Brno – 1.ledna 2024

Milá Evo,
byla jsi jednou z jasných hvězd české permakultury. Tvoje paprsky vytyčovaly směr a svítily obdivuhodnou silou. Zaměstnávala jsi nás a uháněla, pokud jsme nestačili Tvému rytmu.
V činnosti, kterou sis vytýčila, jsi nepolevovala. Dovoluji si odhadovat, že odpočinek do Tvého života příliš nepatřil…
Naše, tehdy ještě výrazně amatérské, permakulturní úsilí jsi výrazně posunula k profesionální k úrovni. A přestože jsi neoplývala latifundiemi, ani jsi nevlastnila žádnou farmu, nebránilo Ti to v sebevědomé snaze prosazovat praktickými činnostmi permakulturu. A nejen to – nikdo z nás nebyl takovým psavcem jako Ty. Knihy, které jsi editovala, a do jejichž tvorby jsi nás nesmlouvavě zapojovala, oslovovaly i tu část veřejnosti, která do té doby o žádné permakultuře ani neslyšela. Byla jsi skvělým propagátorem „naší věci“.
Ani nevím, jestli jsi stihla dokončit svoje permakulturní paměti, které jsi mi poslala pod pracovním názvem „Editin deník“. Se vzpomínkou na Tebe si ho pečlivě ukládám,
protože se k němu budu zcela jistě vracet.
Budeš zde převelice chybět…
Dana Kellnerová

z Pozemské zahrady – 3. ledna 2024 – od Aleny Gajduškové

Loňský Štědrý den začal zdánlivě normálně. Ráno mi v mobilu mi pípla esemeska od partnera s přáním, končila ale slovy „víš, že zemřela Eva Hauserová?“ Nevěřícně jsem zírala na displej a pokoušela se to nějak srovnat v hlavě. Upřímně, nepodařilo se mi to dodnes. Eva byla tak vitální a plná elánu a plánů, že jsem jasně počítala s tím, že nás přežije všechny. Evě vděčím za mnohé a nemohu nezmínit, že byla ten nejrovnější člověk kterého znám. A taky pracovitá. Vtipná. Chytrá. Skvělá. Když jsme spolu byly naposled na pívu, říkaly jsme si, že by bylo prima spolu zase něco napsat. No tak to už nepůjde a já se mohu jen těšit, že s tím na mě tam Nahoře počká.

Máme přání vysadit v Praze strom pro Evu, možná nebude jeden, a možná u něj bude i lavička. Tam by se spojilo poděkování za Evinu práci literární i permakulturní. Budeme vás o tom informovat.

Zatím vás zveme na vzpomínkový večer – Evin poslední večírek, který se bude konat 8. 2. 2024 na Toulcově dvoře.