Přinášíme vám krátkou reportáž z kurzu s Geoffem Lawtonem, který měl název Permaculture Earthworks and Water Harvesting Workshop, tedy s tématikou zemních prací a zadržování vody aneb hrabání se v hlíně ve velkém! Reportáž je od Petra Vilhelma, který je častěji na stromech, než na bagru.
Tento kurz proběhl na přelomu září a října letošního roku kousek od vesničky Terény v severním Maďarsku pod vedením jednoho z celosvětových průkopníků tohoto oboru, Geoffa Lawtona. Pozvánka na kurz je zde.
Samotná lokalita je zajímavá tím, že ačkoliv je to bývalý konvenční areál JZD nacházející se asi kilometr od malebné vesničky a jeden ze zakladatelů maďarské permakulturní organizace Elétfa Permakultura (www.permaculture.hu) István Márkuly ho koupil a začal rozvíjet teprve před třemi lety, už za tak krátkou dobu je tam vidět velký pokrok a spousta principů v praxi.
Jedná se o velmi vhodné místo pro organizování podobných kurzů a PDC klidně i pro několik desítek lidí, hlavně co se týče poměru cena/výkon, vzhledem k velké stodole, která plní funkci učebny s rozumnou teplotou, několika fajnovým sprchám s teplou vodou ohřívanou kompostem či klidnému okolí umožňujícímu nerušené spaní ve stanu, v našem případě s doprovodem troubících jelenů a šustících kudlanek.
Na místě najdeme hospodářská zvířata od slepic přes kozy a prasata až po krávy, stejně jako zahradu se spoustou zeleniny a bylinek. Z techniky tu najdeme pár malotraktorů s rozličnými vychytávkami – jako například šnekový přehazovač kompostu od neznámého výrobce na principu masomlýnku, se kterým se jen projede kolem podlouhlé hromady kompostu a je hotovo, anebo Unimog s hydraulickou bagrovací nástavbou, který se dostal ke slovu právě během tohoto kurzu.
Během pěti dnů jsme se střídavě věnovali teorii i praxi. Geoff je známý tím, že zemní práce za účelem zadržování vody v krajině jsou jeho oblíbená disciplína, protože to je základ, na kterém můžete stavět jemné finesy designu (cituji: “Start hard, finish gently!”, tedy “Tvrdý začátek, fajnové dodělávky”). Tento přístup se mu velmi osvědčuje obzvláště pokud se nacházíte v nějaké sušší a erozí více postižené oblasti, než je naše idylická zelená středoevropská zahrádka. Se stupňujícími se klimatickými extrémy to však bude samozřejmě stále důležitější kdekoliv na světě. Podle jeho názoru obrovský bagr může působit jiným dojmem než zahradnické nářadí, ale pokud chceme dělat opravdové změny v životním prostředí, není čas si hrát na malém kousku země. Je potřeba nadchnout hodně lidí k tomu, aby se nebáli dělat velké věci.
Prošli jsme si tedy pahorkatinu v okolí této farmy, probírali jsme potenciál jednotlivých údolí a strání zadržovat vodu pomocí různých soustav jezírek, svejlů, nádrží a přehrad a po úvodním geodetickém kurzu zaměřování s totální stanicí jsme byli svědky realizace některých těchto vodních děl za pomoci těžké mechanizace. V průběhu těch pár dnů se skupince maďarských odvážlivců povedlo prostřednictvím buldozeru, dvacetitunového bagru a zmíněného unimogu prokopat v jednom údolí skrze akátový porost, písek a nekvalitní jíl až hluboko do čistého černého jílu, ze kterého se následně uplácala přírodní přehrada s kapacitou několika tisíců kubíků vody. V jiném údolí jsme zase viděli probíhající realizaci soustavy jezírek s přepadovými kanály, sádky na chov ryb a další plánované napojené vodní nádrže, vše pouze za použití přírodních materiálů, v podstatě jen díky přesouvání a zhutňování různých vrstev zeminy.
V mezičase (nejpopulárnější to bylo po vydatném jídle) probíhala teoretická část workshopu, kde jsme se naučili, jak v praxi využít různé druhy map dostupných volně či za poplatek na internetu, jak interpretovat vrstevnice a co vše s nimi souvisí, co nám může přinést LiDAR topografické skenování krajiny a tak dále. Nakreslili jsme si spoustu obrázků vodních prvků s popisky, vysvětlili si různé nízkorozpočtové vychytávky (např. kontrola hladiny otáčecí přepadovou trubkou), nasáli atmosféru australské reality (“moji nejlepší celoživotní realizační parťáci jsou hipíci… ti, kterým se nějak povedlo přežít divoká šedesátá léta”) a dozvěděli se i různé zákulisní příběhy z historického i současného světového permakulturního dění.
Dostali jsme dlouhou řadu tipů na super knížky (ach!, dodáme vám ji sem…). Byli jsme pozváni na různé projekty do pouště Blízkého východu (kde se Geoff vlastně skamarádil s Istvánem a díky tomu se objevil v maďarské vesnici) či do Indie na jedny z největších projektů na světě, díky kterým se dramaticky zlepšuje kvalita života tisíců lidí pouze pomocí důmyslného designu a zadržování vody v krajině.
Kurz za mě tedy určitě splnil očekávání. Potěšilo mě, že ačkoliv většina účastníků byla z Maďarska (z CZ/SK jsme byli dohromady dva, potom ještě po jednom ze Švýcarska, Polska, Belgie, Kanady atd.), nakonec nebyl potřeba původně plánovaný překlad do maďarštiny a mohlo to celé probíhat plynule v angličtině včetně otázek a večerních rozhovorů u ohně, takže se toho stihlo probrat opravdu hodně. Myslím, že si všichni odvezli nejen vědomosti a certifikát, ale hlavně nové úhly pohledu, kontakty a spoustu motivace. Tak doufám, že se Geoff někdy objeví i v Čechách, ale jedno je jisté – inspirovat se jeho stylem můžeme hned. Tak vzhůru do krajiny!:)
autor článku: Petr Vilhelm, certifikovaný arborista
fotografie jsou od: Barnie iambarnie.com