Na začátku roku, nejčastěji začátkem února, se sejdeme na víkend a sedíme v kruhu a povídáme, slavíme, sdílíme a plánujeme. Podle stanov spolku Permakultura CS se to jmenuje valné shromáždění, a jedná se o výroční setkání členů i nečlenů, členek i nečlenek, tedy lidí, kterým dává smysl podpora spolku Permakultura CS i permakultury jako takové. Program je částečně formální – zpráva o činnosti a hospodaření, přehled pracovních skupin (kruhů), a plány na příští (tedy tento) rok. V té formální části se bavíme o práci skupin – pracovních kruhů – které sestávají z několika málo nebo více jednotlivců, pravidelně zveme, ať lidé do nich přidají – třeba v psaní článků na blog webu, k vytipovávání doporučených kontaktů na školky a zajímavé projekty pro studijní materiály, na hodnocení Ukázkových projektů, nebo na pomoc s Konferencí.

Ta neformální část se odvíjí během celého víkendu při výměně semínek a receptů a návodů na různé dobroty, které přivezeme, kolem konviček a hrnků s čajem a kávou a dalšího pití, sdílení zkušeností se záhony i s nářadím… no a u toho také sedíme a stojíme v různě velkých i malých kroužcích nebo oválech, a tak se nám ten program pěkně prolíná a plyne. Bývá nás tak kolem 30 lidí.

Letošní setkání bylo okořeněno navíc obhajobou a prezentací dvou nových držitelek titulu DAPD (diplom aplikovaného permakulturního designu), a tak se bylo na co těšit i po odborné a inspirativní stránce. V Brně jsme navíc byli naposledy v roce 2018, považte !, protože se pravidelně střídá místo konání na 2 x Praha a 1 x Brno (na západě bývalo více aktivních členů a členek, ale začíná se nám to znovu vyrovnávat).

Za rok se sejdeme pro změnu v Praze a asi to nazveme rovnou VELKÝ PERMAKULTURNÍ KRUH :-), abychom neodrazovali tím přeci jen trošku formálním názvem, a abychom ty kruhy zvětšovali a prolínání se mohlo dít v realitě i na papíře, a potom i v jednotlivých regionech.

Malou osobní reportáž a fotky nám poslala Maya alias Marie Hrčka Venerová, díky které máme titulky u všech videí od HAPPEN FILMS na našem youtube kanále:

Ráda bych se podělila o dojmy z úžasné víkendové akce v krásném prostředí brněnského centra environmentální výchovy Lipka. Nebude to úplně reportáž o všem co se dělo a řešilo. Spíš souhrn mých osobních dojmů, které ve mě něco zanechaly. V pěti slovech bych to vyjádřila jako napojení, dojetí, sdílení, motivace, podpora.

Sedím v autobuse cestou domů z Brna, jedeme po dálnici. Ta míhající se krajina podél dálnice na Vyškov s únorově šedými obnaženými poli ve mě vyvolávala emoce už za časů každotýdenních cest ze studií agroekologie na svou milovanou permakulturní zahradu u mamky.

Dneska je to jiné. Všímám si malých zahrádek na okrajích těch holých erodujících polí a cítím hřejivou naději. Okraje a rozhraní jsou nejproduktivnější. A platí to i v lidské společnosti. V uších mi zní píseň ,,Matce Zemi’’, která zazněla na listopadové permakulturní konferenci v Praze a veškeré emoce to ještě víc podněcuje. Matko Země, co je tvým přáním? …Obdělávej mě jemně. Tento víkend byl doJEMNÝ.

V návaznosti na zážitek z cesty domů začnu s pocity z našeho komorního perma shromáždění poněkud nechronologicky. Vrcholným bodem programu totiž byla obhajoba Diplomu aplikovaného permakulturního designu dvou úžasných žen. Adélka Hrubá při své prezentaci mluvila mimo svou práci v zpřístupňováním permakultury dětem i o technice Dračího snění. Tato metoda plánování vychází z kosmologie australských aboriginců a mluví mimo jiné o tom, jak naše sny nepramení v nás, ale jsou to sny Matky Země, které máme my, jako její potomci, uskutečnit. Bylo krásné vidět Adélčinu permakulturní cestu znázorněnou formou stromu a jeho větvení, s kořeny v její Zahradě na kopci. Mluvila také o prospěšnosti zapojování srdce, všech smyslů a těla při tom, když se něco učíme. A o tom, jak naše civilizace umí krásně plánování a realizaci, ale už zaostává OSLAVA – ve smyslu ocenění toho, co se nám povedlo, ale i truchlení toho, co se nepovedlo, co jsme ztratili. Při Adélčině krásném projevu jsem byla několikrát dojatá až k slzám. A nebyla jsem sama.

Slzela i Katka Horáčková, která nám představila svou permakulturní cestu a projekty jako první. Katku i Adélku znám už od roku 2015, z prvního mezinárodního Úplného kurzu permakulturního designu v ČR a od té doby jsou pro mě obě obrovskou inspirací, příkladem, použila bych přímo anglický výraz role model. A navíc mají obě svažité pozemky v marginálních oblastech s mnoha pěstovacími výzvami, což máme společné. To jsou zase ty okraje, které jsou vlastně bohatší.

Katka je prostě živelný katalyzátor a vnímám to tak, že je to právě její charakter, co mě tahá zpět do aktivit Permakultury CS i po opakovaných osobních vyhořeních a při nulové energii k nějakému dobrovolnictví. Po tomto víkendu se cítím obnoveně, motivovaně, inspirovaně a také si uvědomuji důležitost pocitu sounáležitosti.

Ale zpět k tomu, co se dělo na Lipce. Na cestě k tomuto nejvyššímu levelu permakulturnímu diplomu si putující vlastně zrekapitulují a vyberou 10 nejzásadnějších projektů, kterým se věnovali během své permakulturní cesty. Katčina zkušenost z Mírně Radikálního Kolektivu Environmentální Výchovy (M.R.K.E.V.) byla ukázkou ohromné odolnosti a odvahy jít za svými ideály i za cenu ztráty komfortu, soukromí a za obrovského fyzického i mentálního úsilí. Pěstovat si velkou část potravin i s přebytky bez pomoci techniky, zvířat, bez zdroje pitné vody… To bych nedala. Další povídání bylo o Katčině cestě do Ladakhu, od okolního světa izolované země v Himalájích, kde se ještě dalo vidět mnoho tradičních a udržitelných způsobů lokálně nezávislého života. Cesta byla inspirovaná knihou Heleny Norberg-Hodge – Dávné budoucnosti. Toto povídání jsem od Katky už na nějaké předchozí akci slyšela, ale bylo i tak velice zajímavé a podněcovalo k zamyšlení nad mnoha tématy. Jedním z nich bylo například i to, jak má klimatická krize způsobená rozežraným globálním severem vliv na tání Himalájských ledovců, jediný zdroj vody pro celou populaci (nejen) Ladakhu.

Katka i Adélka své diplomy samozřejmě za velké podpory nás všech přítomných (i těch online přítomných) získaly. K tomu každá dostala i skvělého pomocníka – zavlažovací nádobu Olla a veganský dort s kandovanou mrkví, který se rozdělil na 24 kousků a všichni jsme si moc pochutnali.

Ať se trošku vrátím k časové posloupnosti událostí. Začali jsme v sobotu dopoledne kolečkem o tom, co každý z cca 20 přítomných dělá. Byla zastoupena i Permakultúra SK, právě Václav Petráš se postaral o technickou stránku online přenosu (ve stylu principu Problém je řešení) a který bude brzo na youtube kanálu. Měli jsme online debatu s představitelem norské permakulturní organizace, Ondřejem, který je shodou okolností narozen v Brně, ale od 8 let žije v Norsku. Byli jsme ohromení informací, že norská organizace má 1200 členů. Kromě jiných aktivit organizuje i stáže na permakulturní projekty v ostatních evropských zemích v rámci Erasmus+, v tom bychom se rádi inspirovali a zapojili se jako partnerská organizace.

Mluvilo se o aktivitách v minulém roce, o možnostech nového místa pro pražskou knihovnu a případném vytvoření nějakého systému půjčování knížek mezi členy navzájem…

Po obědě následoval křest umně přeložené knihy Praktická permakultura od zajímavého rodinného nakladatelství Barrister a Principal. (Upoutávka: podvědomě se mi zdá, že jsem zaslechla, že knížka je už v nabídce eshopu Permakultura CS, vypadala moc dobře, permakulturníci se seběhli jak muchy na lep 🙂 ). Knihy, které tvůrci donesly k prodeji, se rychle rozebraly, protože kniha vypadá opravdu užitečně.

Průběžné občerstvování na hojném stole hojnosti doplňovala Cecílie svědomitou péčí o dostatek čaje a kávy, za což jsme byli velice vděční.

Pak už následovaly prezentace permakulturních cest k diplomu právě Katky Horáčkové a Adély Hrubé.

Na akci jsem si vyměnili semínka, nakoupili knihy, popovídali si o tom, co je nového v našich životech a večer už následovala oslava a volná zábava, ze které jsem naprosto znavená odešla spát.

V neděli jsme se dívali na to, co se bude dít v roce 2023. Doporučuji sledovat zpravodaj Permakult a kalendář akcí, protože je na co se těšit a já už teď mám svůj pěkně vyplněný perma akcemi. Členové a členky spolku s hotovým kurzem permakulturního designu (PDC) jsou vybízeni k zapojení se do hodnocení nových Ukázkových permakulturních projektů. Já se určitě někam pojedu ráda podívat, inspirovat a při tom se setkat s ostatními permakulturníky. (Na hodnocení mohou jet i členové bez PDC kurzu, jen pro řádné posouzení jsou tam potřeba 2 absolventi.)

Je to prostě jedinečná sorta lidí, se kterou se vždy cítím skvěle, jako mezi svými a proto se těším na další setkání :-).

Podrobnosti o tom, jak probíhají hodnocení navržených projektů do Mapy nadjete tady: www.permakulturacs.cz/projekty

a porfolia čerstvých držitelek DPD diplomu najdete na webu Akademie permakultury již brzy !