Postup hledání správného pozemku

Tipy Tobyho Hemenwaye, jak zvolit pozemek „na míru“ vašich potřeb, přeložil Václav Čermák

V určitém okamžiku začne téměř každý permakulturista přemýšlet o získání vlastního pozemku. Každý z nás potřebuje místo k životu, tedy kromě zarputilých kočovníků. Jak ale vybrat pozemek k bydlení podle permakulturních představ? Ať už se jedná o několikahektarovou plochu nebo městský pozemek, rozumné zamyšlení nad vhodností pozemku bude klíčem k příjemnému životu a splnění vašich cílů při hledání takového místa.

Při vybírání pozemku jsem udělal řadu dobrých rozhodnutí, ale i taková, která tak dobrá nebyla. Potkal jsem také mnoho lidí, kteří hledali své místo k životu, a naučil jsem se od nich několik důležitých lekcí. Ty lekce nemusí nutné platit pro každého, ale doufám, že vám aspoň pomůžou se zamyšlením předtím, než se tato základní vodítka rozhodnete ignorovat.

Nejdříve si ujasněte, co vlastně chcete na pozemku dělat. Chcete si vydělávat hospodařením na statku, obnovovat poškozenou půdu, vybudovat ukázkovou zahradu, vzdělávací středisko nebo něco jiného? Typy půdy, které výše zmíněné činnosti podporují, se liší. Pokud chcete být hospodářem na statku, existují různé typy hospodaření – agrolesnictví, pastevectví, mléčná farma, zahradní produkce atd. – kterému dáváte přednost? Nebo jste ochotní nechat se vést samotným pozemkem a místním trhem, aby vám řekly, co bude nejlepší, až svoje dobré pole najdete? (Za chvíli se podíváme, co znamená „dobré“.) Cíle samotné musí být konkrétní. Musí být konkrétnější než nápad „chceme si udělat permakulturní statek“. Jaký druh statku? Začnete na pozemku rovnou něco pěstovat, nebo budete mít práci mimo, která vám pomůže s přechodem k farmaření? Nebo si ponecháte svoje zaměstnání a prostě budete jenom dělat zajímavé projekty podle toho, co vám čas, zájem a rozvíjející se design dovolí?

Hledání pozemku můžete pojmout dvěma způsoby. Prvním z nich je dobře vypracovaná sada cílů a záměrů, podle které hledáte parcelu, která splní všechna hlavní kritéria takových cílů. Pokud je vaším cílem pěstování zeleniny na prodej, budou vaše kritéria jiná, než když plánujete výstavbu místa na odpočinek. Důležitým varováním je nezamilovat se do pozemku, který se vám líbí, ale přitom postrádá některé důležité prvky. Můžete snadno prohlásit: „To zvládneme“ a potom bojovat proti tomu, co pozemek chce. V tomto případě se musíte nechat vést svými cíli a ne pozemkem. Vytvořte si kritéria a držte se jich.

Druhým přístupem je nalezení pozemku, který vás nějakým hlubokým způsobem osloví, a následné rozhodnutí, co bude tím nejlepším způsobem obživy na daném místě. Možná jste našli pozemek, který je výjimečně krásný nebo leží blízko vašich přátel či rodiny nebo má podnebí, které vám vyhovuje. Tento přístup si žádá pružnost a pravděpodobně si vyžádá i osvojení nových dovedností, abyste s pozemkem dokázali úspěšně spolupracovat. Budete muset určit, co pozemek, podnebí a místní ekonomika podporují a připravit se na to. To vás může postavit na začátek velkého studia – budete se muset naučit nové dovednosti, začít podnikat, určit výrobky na prodej a vytvořit si síť zákazníků. Potom budete muset pozemek rozvíjet tak, aby to potřebné umožňoval. V tomto přístupu je skryté určité riziko. Pravděpodobně bude více vyhovovat mladému člověku, který v případě neúspěchu projektu dokáže začít znovu.

U prvního přístupu, který staví na cílech, je klíčem k úspěchu stanovení cílů a kritérií k jejich dosažení a jejich následné dodržování. Když jsme koupili pětihektarovou parcelu v jižním Oregonu, mé cíle byly takovým mišmašem smíchaným s představou, že pozemek k nám bude mluvit. Jinými slovy, byla to polovičatá kombinace obou výše uvedených přístupů. Neplánoval jsem, že nás pozemek bude živit. Kiel i já jsme měli příjmy zvenku a ty mi umožnily pružnost, která hraničila s lehkovážností. Věděl jsem, že chci sázet stromy, pěstovat potravu, zachytávat vodu a „dělat permakulturu“, ať už to znamenalo cokoli. Naše kritéria byla mlhavá a mnohá z nich dokonce citová: chtěli jsme se na pozemku určitým způsobem cítit. Byla to reakce na přespříliš rušný život, který jsme za sebou nechali v Seattlu, a byli jsme rozhodnutí vyhnout se každému místu, které připomínalo jeho metastázující rozvoj. Po procestování více než 40 míst jsme konečně našli jedno poblíž Rosenburgu, které jsme vnímali jak to správné: Pět hektarů bývalé holoseče, na kterých deset let hospodařil mladý pár. Byl tam malý dům, stodola a organická zahrada o rozloze necelých 500 metrů čtverečních s několika ovocnými stromy. Pozemku ovšem chyběla spolehlivá studna a úrodná půda, ale jako nový permakulturista jsem si říkal, že vodu budu zachytávat a půdu vytvořím. Jak jsme pochopili, bylo toto místo součástí komunity lidí, kteří měli podstatně jiné názory než my, ale my jsme chtěli soukromí a samotu. Stačilo nám mít jen pár přátel a na tomhle místě by koneckonců mělo být jen pár podobně uvažujících duší.

Musím upřímně přiznat, že tato zkušenost mnoha způsoby ovlivnila moje uvažování o hledání pozemku, takže vím, že trpím určitými předsudky. Přesto si myslím, že tam naučené lekce mají širší platnost. Tady uvádím ty nejdůležitější:

Pokud plánujete pěstovat cokoli, voda a půda jsou prvořadými prvky. Vodu můžete samozřejmě zachytávat, ale pokud nedokážete naplnit velkou vodní nádrž, budete v horkém počasí potřebovat tisíce litrů vody z kohoutku. Cisternu s objemem 19 tisíc litrů vyprázdnily požadavky naší skromné zahrady během pár dní a zachránila nás jen velkorysá sousedka, která nám dovolila, abychom se napojili na její studnu. Všichni permakulturní nadšenci se učí, že 2,54 cm deště padajícího na střechu s plochou 93 metrů čtverečních vydá 2271 litrů vody. Když to obrátíte, uvidíte, kolik vody spotřebujete: Zalévání zahrady s plochou 93 metrů čtverečních doporučenou dávkou 2,54 cm za týden pokaždé spotřebuje 2271 litrů vody. Naše zahrada měla necelých 500 metrů čtverečních. Čísla jsou brutální: potřebujeme 11355 litrů každý týden. I když bychom zahradě omezili příděl vody na polovinu, bude jakákoli cisterna rychle prázdná. Dobrý zdroj vody je nutnost.

Stejně důležitá je i půda. Samozřejmě, půdu můžeme vytvářet pomocí permakulturních metod. My jsme to na našem pozemku dělali pomocí mulče, kompostu, krycích plodin a výrazně jsme tak úrodnost naší červenozemě zvýšili. Hodnotu kvalitní původní půdy jsem ocenil po přestěhování z našich pěti hektarů na pozemek s původní půdou v údolí Willamette Valley, kde půda patří mezi nejlepší na světě. Zelenina dosahovala bez zvláštního úsilí nebo doplňků dvakrát větší velikosti než dole na jihu, stačilo jí méně vody a lépe chutnala. Teď už chápu proč se pionýři vydávali na strastiplnou cestu po Oregonské stezce. Stěhování na dobrou půdu za to stojí. Pokud chcete hospodařit na statku, najděte si úrodnou, dobře zavlažovanou zemědělskou půdu.

Třetí získanou lekcí byla hodnota komunity. Mysleli jsme si, že se nám podaří zapadnout mezi lidi z dřevařského městečka v okrese Douglas County a opravdu jsme několik přátel získali a zjistili jsme, že lidé jsou tu velkorysí a přívětiví. Přesto pokaždé, když jsme se s někým potkali, jsme rychle zjistili, že máme jen velmi málo společného – politicky, duchovně, v přístupu k životnímu prostředí i v životních zkušenostech. Nebyl jsem odtud a místním to nebylo jedno. Jednoho dne jsem sám sebe zaslechl, jak říkám: „Vlastně ani nestojím o to, abych byl součástí téhle komunity.“ Uvědomil jsem si, že naše dny tam jsou sečtené.

Čtvrtou lekcí je vědět, kolik země opravdu potřebujete. Mysleli jsme, že chceme několik hektarů a pět hektarů vypadalo jako správná volba. Péče o pět hektarů je obrovské množství práce a celkem snadno se u toho můžete vyčerpat. Geoff Lawton říká, že běžnou chybou je vytvoření příliš velké zóny dva a já s ním souhlasím. Zóna dva je místem, kde pěstujete zeleninu, máte tam domácí sad, hospodářská zvířata a infrastrukturu, kterou nevyužíváte každý den. Vysázel jsem tucty ovocných a ořechových stromů, divoké druhy i druhy, jejichž zachování jsem chtěl podpořit, a na jednom hektaru jsem vytvořil vsakovací příkopy (svejly) a vše zamulčoval. Údržba uvedeného byla vyčerpávající. Zalévání 40 stromů v suchém létě bylo nad moje síly a stromy trpěly. Nakonec jsme si uvědomili, že velká plocha nám měla sloužit jenom jako ochranný štít před neznámými sousedy, vůbec jsme nechtěli pečovat o obří parcelu. Vše co jsme vytvořili, jsme mohli provést na jednom hektaru (a ještě lépe i na menší ploše), kdybychom věnovali pozornost výběru správných sousedů nebo hledali v okolí přírodních pozemků. Jádrem této lekce je, že potřebujete pochopit, co vás žene k nákupu velké plochy nebo k čemukoli jinému.

Další lekcí, kterou jsem se z vlastních i cizích rozhodnutí ve vztahu k pozemku naučil, je, že musím být opatrný při nákupu poškozené půdy. Bohužel takové půdy je k mání hodně a většina z ní za nízkou cenu. Je ale vaším cílem obnovovat půdu nebo na té půdě chcete něco pěstovat? Z vlastní zkušenosti vím, že dělat obojí najednou je těžké. Obnova musí být vždy provedená jako první, snadno může zabrat deset let a může vyžadovat ohromné množství práce. Pokud vás zajímá obsáhlá zpráva, jak to může vypadat, přečtěte si blog Rana Prieura, který si koupil pozemek s poškozenou půdou ve východním Washingtonu, roky na něm dřel a nakonec to vzdal, přestěhoval se do města a pozemek prodal. Práce na poškozené půdě z vás udělá zachránce půdy, což je nádherné a velmi potřebné. Jen se ujistěte, že tímto směrem chcete jít.

Zmíněné lekce můžu shrnout do jedné věty: Najděte si ten nejlepší pozemek, který odpovídá vašemu záměru. Nedělejte kompromis. Je mnohem moudřejší pořídit si malý pozemek, který splní všechny vaše cíle, že pořizovat velký, který některé z nich mine. Pokud chcete vytvořit statek, potom půl hektaru úrodné půdy s dostatečným zásobováním vodou přinese větší výnos než pět hektarů, které jedno z toho (nebo nedej bože obojí) postrádají. A od vás si to bude žádat mnohem méně práce. Pokud chcete vybudovat firmu, která spoléhá na místní zákazníky, například odpočinkové nebo vzdělávací středisko, umístěte ji v blízkosti dobrého tržiště, i když bude cena pozemku vyšší.

Tady jsou moje poznatky ve zkrácené podobě:

  1. Stanovte si jasné cíle, abyste věděli, co chcete na pozemku dělat, a kritéria, která musí pozemek k dosažení těchto cílů splňovat. Nezamilujte se do pozemku, kterému chybí důležité kvality.
  2. Pořiďte si pozemek, který je pro vaše cíle nejvhodnější, a který si můžete dovolit. Pokud se skutečně chcete zabývat pěstováním, bez dostatku vody a úrodné půdy se neobejdete.
  3. Najděte si pozemek v blízkosti spřátelené komunity, jinak budete sami.
  4. Určete velikost pozemku, která odpovídá vašim potřebám, a prověřte důvody, které vás vedou k tomu, že chcete větší plochu, než opravdu potřebujete.

Většina těchto pokynů platí i pro pozemky ve městě a tam je lidský faktor ještě důležitější. Když si najdete spřátelenou komunitu, kde vám budou sousedé, místní předpisy a dostupné zdroje spíše pomáhat než házet klacky pod nohy, váš život bude mnohem příjemnější. Místo, které splní všechna vaše kritéria může být drahé, ale když ty prostředky získáte, uvidíte, že se to vyplatí.

Zdroj: http://tobyhemenway.com/1213-finding-the-land-thats-right-for-you/

Pozn. red.: na západním pobřeží USA jsou veškeré srážky soustředěny do zimních měsíců a během letních měsíců je úplné sucho, jak víme například z knížek Carol Deppe (kniha Nezdolný zahradník vyšla česky v nakadatelství Dharma Gaia a máme ji u nás v obchodě). V našich podmínkách je naopak více srážek v létě, takže (v závislosti na typu hospodářství) možná nebudete muset zálivku řešit v tak velkém měřítku. Řešit ji ale musíte také.