Uchovávání svého osiva patří mezi důležité dovednosti, které potřebuje pro zajištění odolnosti našich zahrad, a naplnění našich spíží. Přinášíme tedy dvoudílný článek k tomuto tématu. Hlouběji se semenaření věnujeme na pravidelných kurzech, které najdete v našem kalendáři akcí.

Když chceme budovat odolnost v zásobení se potravinami, v naší zahradě, kuchyni a domácnosti, obecně platí tato posloupnost:

Naučíme se, jaké rostou kolem divoké jedlé rostliny – to, co nemusíme pěstovat, je vždy odolnější!
Pozorujeme okolí, mluvíme se sousedy a pěstujeme druhy a odrůdy, které jsou zvyklé na místní podmínky (nadmořská výška, orientace svahu, mikroklima, poslední a první mrazy, množství srážek).
Dobře osivo uchováváme, aby mělo dlouho dobrou klíčivost.
Naučíme se, které druhy se mezi sebou mohou křížit, abychom uměli uchovat osivo geneticky „čisté“.
V zahradě se spoléháme na pěstování většiny rostlin, které známe, a postupně přidáváme malé množství těch, které neznáme a u kterých tedy nemáme jistý výsledek. Platí tady pravidlo 80:20, kdy 80% pěstujeme to, co známe a 20% přidáváme novinky a experimenty.

Základní rozdělení množení rostlin:

Semenaření představuje generativní množení rostlin – semenařením tvoříme jejich další generaci.
Oproti tomu vegetativní množení zaručuje stejné vlastnosti rostlin, v podstatě se ale jedná o množení stále stejného jedince, tedy o klony (odkopky, hlízy, řízky, odštěpky, v podstatě i rouby a očka u stromů). Když budeme množit rostliny pouze vegetativně, může se stát, že například celý sad bude mít stejné vlastnosti a pocházet z jedné mateční rostliny – třeba švestky z odkopků. Tento sad však potom bude náchylný na možné onemocnění – třeba na šarku.

Proč semenaříme?

Posilujeme samostatnost, soběstačnost, nezávislost.
Budujeme diverzitu na zahradě i v našem jídelníčku.
Uchováváme genetické zdroje pro další šlechtění.
Udržujeme vitální staré, krajové i rodinné odrůdy.
Druhy a odrůdy rostlin přizpůsobíme naší lokalitě.
Šetříme peníze, místo abychom každoročně nakupovali osivo.
Vytváříme hojnost a máme potom dostatek osiva na výměnu, zahradní experimenty nebo k založení semínkovny.
Máme důvod se sejít s dalšími pěstiteli a vyměňovat si osivo.
Díky tomu vnímáme krásu rostlin a lépe chápeme jejich životních cykly.
Je to zkrátka zábava!

Kdy a kde v průběhu roku děláme různé semenářské techniky?

Semenaření a vše, co k němu patří, se může zdát během roku časově náročné. Vše je ale věcí cviku, a tak si časem zvykneme dobře plánovat. Pro své takzvaně semenářské rostliny si na zahradě vybereme místo, které máme blízko domu, abychom je měli na dohled. Už od výsevů a přesazení si značíme, o jakou odrůdu se jedná a zapisujeme datum jejího výsevu. A to nejen přímo u rostliny na zahradě, ale také v našem zahradním deníku (pro jistotu, jako zálohu). Díky tomu získáme přímou zpětnou vazbu na trvanlivost vlastního osiva.

Semenaření během roku – co kdy děláme?

Leden, únor – jsme uvnitř (zóna 0 = dům) – děláme testy klíčivosti vlastního osiva, abychom věděli, kolik osiva budeme letos potřebovat.
Únor, březen, duben – (zóna 0–1 = dům a nejbližší zahrada) – předpěstováváme sazenice, vyséváme a vysazujeme ven.
Květen – (nejlépe zóna 1) – výsadba semenaček (čili rostlin na semeno) ven na záhony.
Červen – (zóna 1) – zajištění semenaček, tak, aby se nevyvrátily, protože bývají hodně vysoké.
Červenec, srpen, září – (zóna 1) – postupná sklizeň semen ze semenaček (některá dozrávají a vypadávají postupně sama).
Září, říjen – (zóna 1–0) – postupná sklizeň a dosoušení semen, jejich čištění.
Listopad, prosinec – (zóna 0) – čištění semen, kontrola jejich kvality.

Takže, jak je vidět, semenaření není nuda v žádné části roku 🙂 !

Jak pěstovat rostliny pro semenaření?

Během pěstování dodržujeme zásady ekologického pěstování, hnojíme přiměřeně, aby se projevily přirozené vlastnosti rostlin ve vaší zahradě při běžném pěstování. Pro zdravé rostliny na semena myslíme na vhodné předplodiny. Vysoké semenačky (zejména dvouletá zelenina) zajistíme tak, že je přivážeme k tyčkám, aby se nevyvrátily ve větru anebo pod tíhou semen.

Při pěstování rostlin na semeno je důležité sledovat jejich zdravotní stav už v počátku pěstování. Například pro semena salátu (který je jednoletý) vybíráme takové rostliny, které nejdříve vytvoří hlávku a potom teprve jdou do květu. Saláty, které mají stonek jako první, raději sníme, než vykvetou. Kdybychom je vybrali na osivo, tuto vlastnost si semínka podrží a potom by nám všechny vyseté saláty šly brzy do květu.

Výběr rostlin na semeno:

vybíráme jen zdravé rostliny;
nechceme největší rostliny ani ty, které kvetou jako první;
chceme rostliny, které odpovídají původní odrůdě anebo námi požadovaným vlastnostem;
pokud chceme vybrat rostliny adaptované na naše místo pěstování, stáváme se tak šlechtiteli;
vybrané rostliny si v zahradě označíme, třeba barevnou bavlnkou anebo tyčkou s barevným koncem, aby nám je někdo z rodiny nesnědl!
Potřebujeme rostliny s dostatečným počtem rodičů u cizosprašných rostlin (12), aby nedošlo ke genetickému degeneraci.

Načasování sklizně osiva

suchý, slunečný den;
suché rostliny, které sklízíme nejlépe odpoledne;
osivo je dostatečně dozrálé, tak, že chce skoro samo vypadnout;
podle Výsevních dnů sbíráme osivo na den plodový;
sklízíme buď pouze osivo postupně do papírových tašek (setřásání, odstřižení), anebo pak celé suché rostliny;
ke skladování osiva nebo rostlin používáme papírové tašky anebo plátěné pytle (povlaky od peřin na celé rostliny fazolí nebo hořčice);
nezapomínáme na popisky – druh, odrůda, místo pěstování, datum sklizně (např. fazol keříčkový, odrůda „bobky“, záhon u třešně, 14. 9. 2026).

Sušení

Nejdříve necháme pytle otevřené směrem na slunce, aby z nich vylezly/vyletěly hmyzáci.
Sebrané a označené osivo umístíme na suché a větrané místo, pavlač, stodola, nad kamna, do kotelny…
Plátěné pytle pověsíme na půdu, pod pergolu.
Nezapomeneme na označení! Někdy dokonce pomůže fotka rostliny i semen při sklizni.

Pamatujme na to, že dokonale suchá semena mají lepší trvanlivost a klíčivost!

Pozor, důležitý tip pro bobovité!

Bobovité – fazole a hrášek, cizrna, bob zahradní – je vhodné dát co nejdříve po sklizni a dokonalém usušení na několik týdnů do mrazáku, což slouží jako prevence napadení broukem zvaným zrnokaz. Ten může “napíchnout” semena tak, že si toho po sklizni nevšimneme, ale během zimy se dokáže vylíhnout a “prožrat se” úspěšně celým zbytkem semen!

Čištění osiva

Čištění osiva je důležité pro odstranění nedozrálých semen a také kvůli odstranění nečistot – v těch se může držet vlhkost anebo škůdci. Posbírané osivo necháme nejdříve pár týdnů doschnout (tzv. “dojet”). Dokonale suché osivo se nám bude lépe čistit.

Podle množství a velikosti semen pak postupujeme několika způsoby, tzv. suchou cestou, kterou představuje fyzika a vítr:

ručně, vylouskáním nebo rozemnutím do misky;
rozemnutím v rukavicích nebo ve dvojitých rukavicích (ostropestřec);
v plátěném pytli rozšlapáváním (ředkvička, hořčice, lebeda);
mlácením násadou do pytle se stonky (celé rostliny fazolí);
drhnutím na sítu na mouku (drobná semena bylinek) – drobný prach propadne;
proséváním na sítech různé velikosti;
profukováním nad miskou;
pomocí slabého větru (tradičně obilí).

Některé plodové zeleniny se čistí mokrou cestou – rajčata, okurky, dýně.

Nejjednodušeji se vydobývají semínka tykví, které prostě vydlabeme rukou nebo lžící, promyjeme vodou a necháme oschnout. Sušení je dobré, když proběhne celkem rychle (aby semínka nezplesnivěla), ale nepřekročí teplotu 38°C. Děláme to třeba nad kamny nebo na topení.

Semena rajčat a okurek vyčistíme tak, že je ve sklenici smícháme s vodou (sklenici označíme, jak jsme zvyklí značit jednotlivé odrůdy viz výše) a necháme stát v pokojové teplotě 5–7 dnů, občas promícháme. Podle teploty se začne na povrchu tekutiny tvořit plísňový film a ve vodě se odloučí slizovitá část kolem semena od semena samotného. Gelová část zabraňuje předčasnému klíčení semínka, a proto je lepší se jí takto zbavit. Semena, která klesají na dno sklenice, jsou plná a budou dobře klíčit. Semena, která plavou na povrchu, jsou většinou tzv. hluchá. Následně promyjeme semena pod tekoucí vodou na sítku a dosušíme na slunci, třeba na talíři.

V každém kroku při práci s osivem nezapomeneme označovat odrůdu, nespoléháme se jen na paměť – viz fotky.

Pozor, permakulturní tip!
Při sklízení rajčat na osivo vybíráme rostliny zdravé a třeba také ty, které nejdéle odolávají plísni bramborové. Po sklizni rajčata ještě necháme několik dnů na misce, abychom ověřili jejich dobrou skladovatelnost.

Skladování osiva

Dosušená a vyčištěná semena určitě označíme (ano, už to zmiňujeme po několikáté, ale to jen proto, že je to skutečně důležité!) – popíšeme druh, odrůdu, místo pěstování a datum sklizně; ideálně připíšeme další příběh rostlin – jak se jim dařilo, na jakém svahu rostly či něco osobního, co nám příští rok udělá radost.
Menší množství semen skladujeme v papírovém sáčku, v samozavíracím plastovém sáčku nebo ve sklenici.
Velké množství osiva skladujeme ve dvojitých papírových pytlích a pravidelně kontrolujeme kvůli možným škůdcům!
Stálé podmínky skladování osiva zaručují jeho dobrou trvanlivost – udržijeme je v suchu, temnu, raději chladu než teplu, ve stálé vlhkosti a teplotě.

Množení rostlin obecně se věnujeme v několika našich publikacích, najdete je na eshopu
Klíč k soběstačnosti 13 – Trvalky
Klíč k soběstačnosti 12 – Jedlý les
Klíč k soběstačnosti 4 – Městské zahradničení
Klíč k soběstačnosti 20 – Odolnost, pružnost, resilience

… pokračování pro pokročilé příště