Lexa Doleželová – absolventka kurzu PDC2025
Stala jsem se absolventkou PDC kurzu (Úplného kurzu Permakulturního Designu). Jsem teď permakulturistka, permaparťačka, členka komunity, která mi dává smysl, která má jasné hodnoty.
Cesta do nového, cesta do neznáma
Asi před dvěma lety jsem se rozhodla, že chci ponořit své ruce do hlíny. Chci být v přírodě, chci být šetrnější k našemu světu, k naši planetě. Moje práce mi sice dávala smysl, vlastně velký smysl a jsem ráda, že jsem měla možnost zažít ve svém životě, co jsem zažila. Ale můj život byl dost hektický, pořád asi je, ale ne tolik. Spousta odpovědnosti, žádný čas na sebe. Anebo jsem si ho jen nechtěla nebo neuměla najít.
Když je člověk zavalen prací, nemá navíc čas přemýšlet nad tím, kde co koupí, odkud to přijelo, kdo to vyrobil, odkud se bere vaše elektřina, čím topíte, z čeho jsou barvy a hračky, se kterými si hraje vaše dítě. Má životní změna mě přivedla ke kurzu. Ten mi doporučili lidé, kteří se zapojují do projektu městských komunitních farem MetroFarm.
Já sama bych si ráda navrhla svůj vlastní pozemek, kde bych chtěla být co nejvíce soběstačná, nechat bujet luční kvítí a pěstovat si zeleninu. A tak jsem si řekla, jdu do toho. To, že můj život a můj pozemek by měl být v souladu s přírodou, nejen udržitelný, ale i regenerativní, pro mě bylo od začátku jasné. Jenomže jak na to?
Já jsem se asi zbláznila
Hned na prvním setkání mi bylo jasné, že jsem jaksi trošku pozadu. Nemám načtené permakulturní knihy. Bože, tohle já nedám! Pár permakulturních projektů jsem viděla, ale neznala jsem historii permakultury, ani principy. Prostě nepopsaná kniha. Permakultura pro mě bylo to, že hospodařím v souladu s přírodou a snažím se být soběstačná. Tak já nevím, dám já tohle vůbec?! Ale dává mi to všechno smysl. A navíc si chci umět poradit s tím svým pozemkem. A možná i někdy s jiným. A se všemi výzvami, se kterými se potkávám na MetroFarm.
Vzdělávali jsme se a člověk by ani neřekl, že se to může vejít do jednoho kurzu
Hned na začátku kurzu mě potěšila jeho komplexnost. Permakulturní etika mi pojmenovala to, nad čím už jsem dlouho uvažovala. Propojuje souvislosti. Spojuje přírodu, ekologii a udržitelnost se sociální odpovědností a tolerancí. Spojuje úctu a podporu rozmanitosti, a to nejen rostlin, ale i lidí. Pohlíží na současný svět kriticky, ale nabízí řešení, kudy se vydat jinou cestou. Permakulturní etika obsahuje péče o zemi, péči o lidi a péči o budoucnost. Zastřešuje všechno, o co tady na tom světě jde.
Začali jsme permakulturními principy. Na svém pozemku se stále držím principu „pozoruj a jednej“. Nejen tento, ale i další principy jsem začala aplikovat hlavně na svůj běžný život. Čas od času se k nim vracím a tak si zapřemýšlím, jak je ve svém životě uplatňuji. Velmi se mnou také rezonuje princip „využívej malých a pomalých řešení.“
Katka s Magdou s námi prošly mnoho témat: voda a jak jí zadržovat, kompostování a mulčování, učily jsme se vyhledávat v historických a jiných mapách, témata související s permakulturním pěstováním, vyzkoušeli jsme si osevní plán, povídali si i o chovu zvířat. Vysvětlily nám permakulturní zóny, řekly nám, jak je možné vypěstovat si vlastní dřevo na zátop. Zajímavé téma byla krajinotvorba ve městě. Dále pak konkrétní praktické věci, jako jak funguje kořenová čistička, prozkoumali jsme půdu z našich pozemků, jestli je jílovitá, písčitá nebo obojí, kreslili jsme.
Zmeškala jsem exkurzi na rodinnou farmu Částkov a část zaměřenou na péči o stromy. Zde se budu muset dovzdělat. Ale za to jsem viděla jak funguje separační kadibudka a jak kompostovat výkaly. Zajímavá byla návštěva ekologických tiny-housů, které mohou fungovat off-grid a jsou zateplené ovčí vlnou.
Učili jsme se, jak nadesignovat permakulturní pozemek, věnovali jsme se našim osobním projektům, jednomu skupinovému. Bylo hezké sledovat, jak víc a víc žactva dostává odvahu pustit se do vlastních projektů.
Hlavní součástí kurzu byla skupinová aktivita. Společně jsme navrhovali pozemek na zakázku. Fiktivní rodina chtěla navrhnout pozemek o velikosti 1 ha včetně podnikatelského záměru. Byla to fuška, ale bylo to skvělý. Z naší skupiny každý ukázal co umí. Nikdy bych nic podobného nedokázala sama, ale společně jsme udělali celkem ucházející projekt :-). Někdo umí perfektně vystihnout analýzu, další zas osazovací plán, třetí zas kde co bude, čtvrtý v čem bude rodina podnikat a jestli jim to vydělá. Někdy je těžké se dohodnout, ne všichni máme na vše stejný názor, a to je v pořádku. Učíme se celý život a umět přistoupit na kompromisy, ale někde si zase trošku víc dupnout, je součástí spolupráce, fungování ve společnosti.
Vším nás provázela kniha Permakulturní design krok za krokem, a různá vydání Klíčů soběstačnosti, a další hromada literatury, kterou nám lektorky na každé setkání přivezly.
Vznikla nová permakulturní rodina
Když trávíte s někým čas čtyřikrát čtyři dny v kuse, vznikne z toho vztah. Ten můj byl obohacen společným pitím skvělé filtrované kávy a čerstvého bylinkového čaje. Mám ráda ranní kruhy, kde jsem se dozvěděla, jak se ostatní mají, co jim kurz dal, co zažili za dobu, kdy jsme se neviděli, jak kdo vnímá permakulturní etiku a principy a jak se nám dostávají do našich životů. A i to zahrádkářské štěbetání bylo krásné.
Několikrát jsem plakala, byl to doják. Skvělý lidi, skvělá atmosféra, skvělá místa. Permakultura a perma-parta budou součástí mé druhé půlky života. Už se na to moc těším.
O autorce:
Lexa Doleželová
Feministka, ekoložka, teď už i permakulturistka:)
Působila v českých i mezinárodních feministických organizacích. Později iniciovala vznik neziskové organizace Jako doma, která se věnuje ženskému bezdomovectví. Zde spolu s ženami, které něměly v životě štěstí, dělala bláznoviny i sdílela strasti po dobu deseti let, např. ve vlajkovém projektu Kuchařky bez domova. Dnes se pohybuje mezi komunitní zahradou MetroFarm, podporou městského ekologického farmaření, psáním grantů pro spřízněné NNO, psaním článků pro časopis Heroine a svým pozemkem. Je aktivní matkou i dcerou.
poznámka redakce: přihlášky na nejbližší KURZ PERMAKULTURNÍHO DESIGNU na JARO 2026 najdete tady: https://www.permakulturacs.cz/kalendar/pdc-2026-uplny-kurz-permakulturniho-designu-v-praze-a-ve-zdarci-u-skutce/