Náš spolek před několika měsíci otevřel v Praze permakulturní knihovnu v prostorách Sousedské klubovny na Jižním Městě. Protože bychom si představovali mnohem vyšší návštěvnost, napadlo nás nalákat zájemce o permakulturu na jídlo, a to konkrétně na sérii veganských workshopů.

Samozřejmě mě napadlo oslovit jako lektora mého syna Jakuba, který je zapálený vegan a vaří různé mňamky třeba pro místní Restaurant Day u nás na Hanspaulce. Jakub souhlasil a dohodli jsme se, že workshopy budou dva: první se zaměří na svačinky a snídaně, a druhý na hlavní jídla a dezerty.

Prostředí Sousedské klubovny je velmi přívětivé, ale pro mnoho lidí je to přece jen z ruky – klubovna leží v blízkosti konečné metra C Háje. Sešli jsme se tudíž ve velice komorním složení, což ale mělo tu výhodu, že jsme mohli všechno pěkně do hloubky prodiskutovat a měli jsme i nadbytek jídla.

Veganství a permakultura

V permakultuře existuje už od dob Billa Mollisona několik zakázaných témat, o kterých je lépe nezačínat konverzace: jsou to otázky víry, sexu, a také stravování. Názory na to, co jíst a nejíst, se totiž mohou velice vášnivě vyhrotit do nesmiřitelných debat. V našem malém kroužku to ale tak drsné nebylo: Jakub je vegan z etických, morálních a citových důvodů, a daří se mu mít opravdu nízkou ekologickou a uhlíkovou stopu. Je tedy pravda, že když přešel ve svých asi deseti letech na vegetariánství, nepřipadalo mi to nijak zvláštní, protože jsem v dětství sama také byla vegetariánka – bylo mi líto zvířátek. Když ovšem mnohem později, kolem třicítky a když už založil sám rodinu, přešel k veganství, trochu mě to zaskočilo, protože jsem si vaření a jídelníček bez vajíček, sýrů a másla nedovedla moc dobře představit. Jenomže v té době už jsem znala z ekologických kruhů řadu veganů, a také jsem viděla, že na zahraničních permakulturních akcích je veganské stravování naprosto standardní. Souvislost s permakulturou je evidentní – radikálně tím snižujete svoji ekologickou stopu, ze stejné plochy se v pohodě uživí daleko víc lidí a odpadá potřeba zabírat stále nové a nové pozemky pralesů pro pastviny nebo pro pole sloužící k pěstování krmení pro dobytek.

Diskuse a kompromisy

Na úvod dílny jsme propírali různé „teoretické“ otázky, například zda je v pořádku, že se k uspokojení chutí veganů dováží potraviny z exotických zemí: typicky kešu oříšky, agávový sirup, kokos, ale ani sója nebo cizrna se u nás většinou nepěstují zrovna lokálně. My kurzistky jsme se shodly, že se rády přiučíme o přípravě veganských jídel něco nového, ale že se z nás úplné veganky nestanou. Spíš se snažíme konzumovat živočišné výrobky, které nepocházejí z velkochovů a nepůsobí utrpení zvířat, ale vlastně nevidíme nic moc špatného na tom, když má člověk ze zvířat užitek.

falafel je tradiční arabské veganské jídlo

Na přetřes přišly i veganské náhražky typu veganských burgerů, kotletek, klobásek a výpečků; shodli jsme se, že se nám to zdá tak nějak komické. I když mě napadá, že pokud chceme do jídelníčku zařazovat nějaká bílkovinná jídla z luštěnin, možná je docela těžké pro ně najít nové, originální veganské formy.

A co jsme ochutnávali a vařili

Jakub se na dílnu připravil svědomitě, takže jsme ochutnali dvě pomazánky – jednu pikantní, ochucenou paprikami a omáčkou tamari, a druhou naopak jemnou, na způsob humusu, ale z fazolí místo z cizrny, s domácím kváskovým chlebem.

Dál jsme si dali tenhle pokrm – uvádím včetně receptu:

Pečený česnekový „sýr“ se sušenými rajčaty

2 šálky kešu oříšků se namočí na 5 hodin ve vodě, rozmixují se na hladký krém, přes plátýnko se nechá odkapat voda, pak se smíchá s prolisovaným česnekem a nakrájenými rajčaty. Nechá se uležet nejméně 12 hodin, pak se peče dozlatova při 180 stupních.

A na místě jsme si uvařili – tedy Jakub vařil a my jsme přihlížely – tohle:

Míchané tofu

Rozdrobí se 2 balíčky přírodního (neochuceného) tofu, vmíchá se ½ lžičky kurkumy a 2 lžíce lahůdkového droždí. Jedna rozkrájená cibule se osmaží dozlatova, přidá se hořčičné semínko, kmín, tymián a mletá paprika (dohromady je to slušná hromádka koření, tak tři lžíce) a asi 15 vteřin se s cibulí smaží. Pak se vmíchá tofu a smaží se dozlatova 8-10 minut. Nakonec se přidají pokrájené žampiony, půl paprikového lusku a jedna nastrouhaná mrkev a opéká se ještě 5-8 minut. Dochutí se sójovou omáčkou. Výsledek trochu připomíná míchaná vajíčka.

Čerpali jsme z těchto kuchařek:

Vegan kuchařka – zdraví a štíhlí v souladu s přírodou, Fortuna Libri, 2016

Veg mňamky nejen pro vegan(k)y, Martina Čermáková, nakladateství PLOT 2011