Co nabízí kniha Nezalévat, přesto sklízet od Christiny Weidenweberové?
(máme tady pár slov přímo od autorky českého překladu Lindy Blättler)
Podtitul této knihy je Ochrana půdy a pěstování zeleniny s malou spotřebou vody. Je německé provenience a jedná se tedy o knihu, která reflektuje to, co dlouholetí zahradníci a pěstitelé znají na vlastní kůži: nepředvídatelnost průběhu zahradního roku v důsledku změny klimatu. Kromě vysvětlení pozadí a principu klimatické změny, včetně jejího dopadu na faunu a flóru (nejen v zahradě) se věnuje hlavně praktickým krokům, jak v této době změny pěstovat rostliny v přírodní zahradě a nepřijít o úrodu či zdraví zahrady.
Podstatná část je věnována půdě, pochopitelně, protože správnou péčí o ni, nebo spíše přístupem k ní, můžeme přispět k tomu, aby v sobě udržela více vody a byla tím pádem vůči změnám klimatu resilientnější, odolnější. Onen “přístup” je něco, co je důležitou filosofií knihy – vnímat změnu (zde tedy změnu klimatu) jako příležitost, příležitost k experimentování a možná i nějakým příjemným překvapením (např. možnosti pěstovat rostliny, které by u nás dříve měly problém dozrát). Takové myšlení je blízké permakultuře, např. známému a provokativnímu „problém je řešení“.
Prakticky nás potom kniha Nezalévat, přesto sklízet provádí druhy zelenin, které běžně pěstujeme, ale v době změny klimatu bude vhodné při jejich pěstování něco změnit, anebo které třeba nepěstujeme, ale měli bychom, protože jim je změna klimatu fuk – třeba takový pastinák. Významné je upozornění, že maloplodá zelenina (např. u lilků) je spolehlivější než ta velkoplodá, vytrvalé rostliny (např. brukev zelená – věčný kadeřávek) mají před jednoletými také výhodu. Zajímavé jsou tipy na některé nové exoty – např. kiwano, tzv. „rohatou okurku“, která se prodává za spoustu peněz, ale překladatelce popisované knihy rostla krásně, lépe než melouny. A vydržela až přes Vánoce! Nechybí ani několik planých jedlých rostlin, které lze do klimatické zahrady zapojit.
V knize najdeme také kapitolu s tipy na šetrné zacházení s vodou v zahradě včetně návodu na domácí výrobu keramických zavlažovacích nádob. Dále obecné zásady přírodních zahrad, zmínku o permakultuře a návod na tvorbu německé kopy či záhonu ve tvaru klíčové dírky. Tyto návody jsou jedny z nejlepších, které jsem kdy četla.
Obecně by kniha mohla mít široké spektrum čtenářů – od běžných pěstitelů, kteří tuší, že změna postoje, praktik a přístupu klepe na dveře – ty kniha rozhodně nezahltí, ale poskytne jim informací dost k tomu, aby mohli začít – až po zkušenější, třeba i permakulturní pěstitele, kterým nabídne některé novinky a „špeky“, které jim zpestří jinak již zaběhlou rutinu a přinesou třeba zase novou natěšenost na výsledek v podobě svěžejší půdy a nových plodin.
Specialitou knihy je fenologický kalendář a jeho vysvětlení, pomocí kterého můžeme roční období sledovat spíše v přírodě než v kalendáři lidském, který se v posledních letech od toho přírodního poněkud vzdaluje.
Přeji vám pěkné čtení a zejména úspěšné pěstování,
Linda