Pozoruj a jednej - na vlastní zahrádce, Eva Hauserová

Překládám skvělou knihu Tobyho Hemenwaye The Permaculture City, o tom, jak žít permakulturně ve městě. Sama se vystěhovat z města nechystám, a tak je to opravdu moje téma. Tady je pár postřehů, které ve mně kniha vyvolala...

Samozřejmě že první věc, která je na ráně, je zahrádka u domu. Toby Hemenway se také po obecném úvodu pouští nejdřív do zahrádek, a pak teprve do složitějších a sociálních záležitostí. A první a základní permakulturní princip, od kterého se všechno odvíjí, je, že pozemek (nebo cokoli jiného, co řešíme a designujeme) máme velice dlouho a bedlivě pozorovat, protože z toho pak můžeme vyvodit spoustu užitečných věcí při dalším designování a předejdeme tak mnoha omylům a chybám.

Jenomže já jsem si uvědomila, že jsem svoji zahrádku nikdy moc nepozorovala. Tedy nevěnovala jsem jí – jak si to představuju – tu klidnou, téměř meditativní energii vstřebávání dojmů a skutečností, které na zahrádce existují – taky se tomu někdy říká „naciťování pozemku“. Něco podobného jsem zažila na kurzu permakulturního designu s Tomasem Remiarzem, kdy jsme tomu říkali „sit spot“: každý den jsme si osaměle na půlhodinku sedli někde v přírodě a pozorovali, co se kolem děje. Zpočátku jsme byli skeptičtí, ale pak jsme zjistili, jak je to úžasné.

Můj přístup k zahrádce je poměrně hodně akční, málokdy jen tak relaxuju a mé pobývání na zahrádce má spíš formu hemžení. Rozhodně nejsem typ pečlivky, že bych musela mít zahrádku superúpravnou, naopak mám ráda mírně džungloidní styl, ale přesto neustále něco „dolaďuju“ - odstraňuju věci, které mi připadají neestetické, příliš rozbujelé rostliny utlačující sousedy, nebo řeším drobné přesuny rostlin na jiná místa a podobně. Letos – protože jsem díky covidu trávila na zahrádce víc času – jsem ke svému zahrádkářskému hemžení přidala ještě časté přehazování kompostu, na které mi dřív nezbýval čas.

 

Má ta zahrádka vůbec design?

Svoji zahrádku jsem nenavrhovala „na zelené louce“ neboli „od stolu“, ale převzala jsem ji po rodičích už „zařízenou“ a jen jsem ji zvolna obměňovala a dodnes obměňuju. Označila bych to za „organicky rostlý“ design, kdy jen minimum věcí úplně odstraním (obvykle keře, které něco zlikviduje holožírem – kalinu, buxus) a postupně zmenšuju plochy trávníku a zvětšuju vyvýšené záhony typu „německých kop“ a plochy trvalek. Taky pěstuju čím dál tím víc nenáročných, suchomilných a slimákovzdorných věcí, a chtěla bych nechat rozrůst keře typu dřínu a muchovníku, aby byla zahrádka o něco zastíněnější. Ale při tom všem nemám vytyčenou nějakou jasně a ostře danou vizi, naopak vždycky jen kapku přizpůsobuju svým představám to, co už na zahrádce je. Čili zahrádka rozhodně neposkytuje vzor permakulturního designu, ale pouhých prvků (německé kopy, polykultury, mulčování, zachycování vody a podobně), a spíš je to inspirace pro majitele podobných zahrádek, kteří chtějí něco přírodnějšího a nízkoúdržbovějšího.

 

Jak udržet půdu vlhčí

Nad Tobyho knihou jsem si uvědomila, že bych potřebovala řešit koncepčněji vodní režim – když nic jiného, tak aspoň ten určitě. Pravda, jímám vodu z okapů do IBC kontejnerů a zalévám s ní, ale zahrádka pořád poměrně hodně vysychá a i v letošním deštivém létě měla momenty, kdy třeba kostivaly, rebarbora a brukvovité rostliny evidentně strádaly nedostatkem vody. Stalo se to v podstatě vždycky, když několik dní za sebou nepršelo. Líbí se mi myšlenka dělat místo vyvýšených záhonů záhony zapuštěné, které tolik nevysychají, ale copak můžu kopat tak hluboko? V hloubce rýče už narazím na vrstvy jílu ztuhlého na kámen a na nějakou navážku, polámané cihly a podobně. Zatím se mi to zdálo neřešitelné, tedy až na to, že bych postupně „žíznivé“ rostliny omezila a přešla na suchomilné.

Teď jsem si ale ponechala půlden na to, abych terén zahrádky jen tak pozorovala. No, možná z toho nakonec byla tak půlhodinka, kdy jsem nic nepřišmikávala a nesbírala, ale přece. A zjistila jsem, že ačkoli jsem zahrádku vnímala jako plochou, ve skutečnosti se svažuje přibližně k severu. Vyvýšený (a vysychající) záhon na předzahrádce by se dal upravit teráskou do dvou rovin, a to by mohlo pomoci. V zadní části zahrádky se celý terén zvedá nad velmi nízké obrubníky betonové cestičky vedoucí kolem domu, takže je úplně jasné, že voda stéká na ten beton a do kanálu, nebo se aspoň víc odpařuje, než kdyby obrubníky byly o deset centimetrů vyšší. Kdybych někde vykopala zeminu, mohla bych ji navézt na cestičky v nejnižší části zahrádky a tím vytvořit ony kýžené zapuštěné záhonky. A zeminu bych mohla získat rozšířením našeho pidijezírka.

Najednou jsem to všechno viděla jako na dlani.

 

Vzor německých kop s guildami a jiné objevy

Jakmile jsem si nechala chvíli na pozorování, taky mi došlo, že člověk nevnímá velmi pomalu a plíživě postupující trávník, který se zakusuje do záhonků (cestičky mezi nimi jsou totiž taky zatravněné). Německé kopy mám ráda, obrýt je občas po obvodu rýčem mi připadá podstatně jednodušší než vyšťourávat plevel z nějakých obrub záhonů, ale teď jsem viděla, že záhonky dávno ztratily tvar. Taky – pokud chci mířit k vyššímu podílu trvalek a menšímu podílu jednoletek – by každý záhonek mohl být guildou čili společenstvem rostlin kolem nějakého stromu nebo keře. Tím by všechno získalo nový, výraznější „pattern“ čili vzor.

Jak jsem tak pozorovala, všimla jsem si zvláštně zbělalých nejnovějších výhonků meduňky. Novinka! Ono je to i dekorativní, ale v pořádku to určitě nebude. Viróza? Nedostatek hořčíku? Dala jsem se do pátrání a časem to snad dokážu zjistit.

 

Invaze divočiny do bytu

Permakulturní princip nebojování s přírodou je krásný a na zahrádce se snažím všemožně ustupovat tomu, co „příroda sama chce“. V bytě to částečně jde dělat taky. Třeba pavouci. Můj přítel Cyril má mezi okny pracovny – přímo za svým notebookem – zdatného pavouka, kterému přibývá co chvíli v síti nová muška a pavouk svléká kůži, zvětšuje se a prosperuje. Pavouk i s pavučinami samozřejmě požívá naši ochranu proti uklízecím zásahům.

Teď na podzim jsme ze záhadných důvodů začali nacházet na podlahách mnohonožky – jsou to červovitá zvířátka trochu připomínající drátovce, s velice tuhým tělem, takže když na ně nedopatřením šlápnete, křupnou. Na zahrádce žijí pod kameny a naprosto nechápu, jak je tahle invaze do bytu možná. Ale neúnavně je vynáším ven.

Nejhorší je to ale s myšmi. Náš kocour je zdatný lovec a dost často se přijde pochlubit úlovkem, který je ještě živý – a někdy mu uteče pod nábytek. Buď potom najdeme zabité zvířátko, myš domácí nebo hraboše, občas i myšici, někde na podlaze, anebo zmizí beze stopy, což si lze vykládat tak, že ho kocour s chutí zkřupal – na rozdíl od našich předchozích koček ulovené hlodavce opravdu žere.

Jenomže nedávno se ukázalo, kde v tomhle máme svoji hranici. Můj přítel otevřel zapomenuté spodní šuple skříně v hale – a začal rozrušeně vykřikovat: „Honem sem pojď! Tady něco je! Nějaké hnízdo!“ A opravdu. Dva staré batohy, které tam měl uložené, byly rozhryzané, papírová výstelka šuplete byla na kousky, linul se z toho intenzivní pach myší moči a dno šuplete bylo pokryto myšími hovínky. Provedli jsme asanaci, šuple odstranili, takže kocour mohl vlézt dovnitř, a druhý den ležela ulovená myška v hale na podlaze.

Ale nikdy si nemůžeme být jistí, co všechno s námi v bytě žije.

 

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás