Slovo do pranice (nejen) o kamenných moučkách, Eva Hauserová

aneb Co jste o půdě asi ještě nevěděli

V nabídce nových publikací o půdě mě zlákala kniha kanadského zahradníka a blogera Roberta Pavlise Soil Science for Gardeners – Working with Nature to Build Soil Health (česky Věda o půdě pro zahradníky – spolupráce s přírodou na vytváření zdravé půdy).

Skutečně jsem v ní našla zajímavé, ale někdy polemické postřehy o půdě, a tak vybírám věci, které mě zaujaly nejvíc.

Autor se snaží vyvracet různé panující „mýty“ – toto slovo dávám do uvozovek, protože mě vždycky nepřesvědčil, že pranýřovaný mýtus je skutečně nepravda – a každopádně člověka nutí, aby začal přemýšlet vlastní hlavou a zkoumat to všechno na vlastní pěst.

Recenze na Amazonu o téhle knížce říkají, že je možná až trochu moc jednoduchá – je fakt, že autor nikdy neuvádí prameny, ze kterých čerpá svá tvrzení. Na druhé straně je znát, že je to člověk z praxe, zahradník, mimo jiné zakladatel botanické zahrady Aspen Grove Gardens – více najdete na jeho webu http://gardenfundamentals.com.

Ještě předešlu, že Pavlis není žádný bio- a ekopěstitel. Vůbec se nezříká průmyslových hnojiv, s představami o jejich škodlivosti mnohdy polemizuje. Radí ovšem, že u okrasných zahrad nemají smysl, takže je máme nasazovat jen v případě, že chceme dosáhnout velké a rychlé produkce.

 

Nedostatek minerálů v půdě je mýtus

Autor tvrdí, že prakticky neexistují důkazy, že by půdu bylo potřeba remineralizovat.

Propagátoři kamennných mouček, velmi oblíbených například v Německu a v biodynamickém zemědělství, tvrdí, že horninové moučky pomalu uvolňují do půdy minerály, ze kterých jsou složeny a které pro rostliny hrají sice „menšinovou“, ale důležitou roli. Příkladem je křemík nebo železo.

Robert Pavlis říká, že kamenné moučky snad mohou uvolňovat minerály jen ve formě jemného prachu, a i pak se to děje v řádu tisíciletí. Pokud jsou namlety hruběji, na „písek“, neuvolňují už vůbec nic. Poměr „makroživin“ (dusíku, fosforu a draslíku) v kamenné moučce - NPK – je 0:0:1. Autor prý opakovaně žádal výrobce mouček o skutečně průkazné studie, že se z nich opravdu uvolňují živiny, ale nepodařilo se mu žádné takové údaje získat.

Dál tvrdí, že zemědělská půda obsahuje nadbytek minerálů, které rostliny potřebují, problém může být jedině v jejich dostupnposti pro rostliny, což ovšem kamenné moučky neřeší. Tak například v horninách bývá průměrně 2 % železa (vázaného ve sloučeninách), tedy asi 5 kg na metr čtvereční ve vrstvě ornice. Jedna mrkev o váze 50 g obsahuje 0,3 mg železa, takže z metru čtverečního bychom mohli vypěstovat 15 milionů mrkví, než by se zásoby železa vyčerpaly. Půda tedy zcela jistě vyčerpaná není.

Pak čtenáře asi zajímá, jak je možné, že rostliny opravdu trpívají nedostatkem živin jako fosforu, draslíku, křemíku, hořčíku nebo železa. Vězí to v té nedostupnosti prvků, které jsou vázané ve sloučeninách. Zpřístupnit je mohou mikroby (bakterie a houby), které žijí v symbióze s kořínky rostlin, nebo také organické látky zvané cheláty, jejichž fungování Pavlis vysvětluje půvabně: jsou to malé taxíky. Jejich molekuly na sebe váží ionty kovů (železo, hořčík, mangan) a jezdí s nimi sem a tam půdou, až narazí na kořínek rostliny. Pak svého pasažéra vypustí a dojedou si pro další ion.

Zdrojem chelátů mohou být mikroby, anebo je můžete i koupit – hledejte přípravky s názvem EDTA, obsahující mikroprvky v chelátových vazbách.

Další faktor, který silně ovlivňuje dostupnost minerálů, je pH hodnota (kyselost) půdy. Obecně jsou minerály nejdostupnější při neutrální pH hodnotě kolem 7, ale při nižších a vyšších hodnotách se dostupnost jednotlivých minerálů velmi liší. Například v kyselé půdě (pH 5) přestávají být dostupné dusík, fosfor, draslík, síra, vápník a hořčík, ale naopak superdostupné začnou být železo, mangan, bór, měď a zinek.

 

Pozor na přehnojení fosforem a kompostem!

Tyhle pasáže knihy mě udivovaly nejvíc a úplně mě nepřesvědčily, protože si stejně zatvrzele dál myslím, že pořádně vyzrálým kompostem se prostě přehnojit nedá. Ale posuďte sami, co autor říká.

Především tvrdí, že organická hmota se plně rozkládá několik let, takže když každým rokem do půdy přidáváme novou organickou hmotu, mohou živiny dosáhnout až toxické úrovně. A to hlavně hladina fosforu.

Rostliny v průměru potřebují N:P:K v poměru asi 7:1:6, zatímco komerční komposty mívají poměr 1:1:1, takže je tam příliš fosforu. Ten zůstává v půdě ve stabilní formě, zatímco přebytečný dusík se vyplaví, a fosfor se pak v půdě hromadí. (Nechápu, protože stabilní forma by snad měla být zároveň rostlinám nedostupná, tak proč to vlastně vadí? A potom, copak se fosfor taky nevyplavuje? Viz zákaz pracích prášků s fosforečnany, znečišťování vodních toků a přehrad, sinice… za to přece může právě fosfor?)

Každopádně platí, že když už v půdě máte vysokou hladinu fosforu, rostlinám to ztěžuje příjem hořčíku a železa, takže jich mají nedostatek. Příznakem je chloróza – listy žloutnou, žilky zůstávají zelené. Vy pak dodáváte stále víc živin a nenapadne vás, že byste měli přestat přidávat fosfor.

Vysoká hladina fosforu je navíc toxická pro mykorhizní houby.

Přehání tedy autor s tou škodlivostí nadbytku organické hmoty, nebo ne? Snad je to tak, že přebytek organické hmoty může vadit, když jde o nerozložené odpady, nebo když jde o zkompostovaný hnůj. Rostlinný kompost má totiž výrazně menší obsah fosforu než materiál živočišného původu.

Autor také univerzálně doporučuje každoročně přidat na povrch půdy asi 5 cm silnou vrstvu kompostu – to je zřejmě množství, které zaručeně neškodí.

 

Test půdních agregátů

Agregáty se myslí žádoucí půdní struktura takzvané „drobtovitosti“ půdy. Je to zásluha mikrobů, které vytvářejí lepkavé povlaky (podobné zubnímu plaku) a tím půdu shlukují do drobtů. Je to tedy záležitost křehká a snadno se dá narušit tím, že mikroby něčím pobijeme – stačí i vysychání, přímé sluneční světlo, nedostatek organické hmoty a nepřítomnost kořínků rostlin tvořících exudáty.

Jak provedeme test na agregáty:

Vyryjeme rýčem hroudu spíše suché půdy, rozdělíme na menší hrudky a najdeme si jednu velikosti asi golfového míčku (trochu větší než pingpongový). Necháme nejméně 48 hodin vyschnout, test provádíme s úplně vyschlou zeminou.

Vezmeme čistou sklenici (zavařovačku) vysokou nejméně 13 cm a kus drátěného pletiva s oky o průměru asi 0,5-0,7 cm. Vytvoříme z něj košík, který zavěsíme zevnitř na okraj sklenice, vložíme do něj hrudku a opatrně přelijeme vodou tak, aby ji zcela zakrývala. Stabilní agregát zůstane celý, nestabilní se rozpadne.

Doba rozpadu:

1 minuta – špatná agregace

1-5 minut – střední agregace

Víc než 5 minut – výborná agregace

 

Kolik mikrobů je v půdě? Test pomocí bavlněného prádla

Vezměte kousek bílého bavlněného prádla, zvažte ho a zakopejte na zahradě. Po pěti týdnech ho exhumujte, vysušte a znovu zvažte. Kolik bavlny zkonzumovali mikrobi?

Z větší části nesnědeno – půda chudá na mikroby

Zbyla jen gumička v pase – půda velmi bohatá na mikrobiální život

 

Prospěšné vztahy mezi mikroby a rostlinami

Na závěr uvádím tenhle pěkný výčet, který jsem jen přeložila a ponechala bez úprav:

- exudáty rostlin přitahují mykorhizní houby ke kořenům

- klíčící semínka produkují látky přitahující prospěšné mikroby

- bobovité rostliny produkují flavonoidy, které přitahují bakterie rodu Rhizobium a ty vytvoří hlízky a začnou poutat dusík

- některé bakterie povzbuzují růst rostlin a zlepšují příjem minerálů tím, že produkují hormony (auxiny, cytokininy)

- mikroby produkují cheláty

- když brambory naočkujeme bakteriemi, úroda se zvýší o 17 %, asi díky antibiotikům produkovaným mikroby

- určité bakterie produkují enzymy inhibující vývoj vajíček hlístic a snižují tím poškození kořenů

- Azospirillum žije v blízkosti kořenů travin a poutá dusík

 

Robert Pavlis: Soil Science for Gardeners – Working with Nature to Build Soil Health, New Society Publishers 2020

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás