Pohodový víkend v Orlických horách, Eva Hauserová

O víkendu 28. - 29. srpna 2020 se permakulturisté sjeli do Polomu u Sedloňova v Orlických horách a strávili společný víkend plný sdílení, pohody a zajímavého programu.

 

Letní konvergence je každoroční víkendové setkání členů a příznivců Permakultury CS, kde jsou vítány i celé rodiny s dětmi a program poskládáme z příspěvků účastníků. Loni a přeloni jsme konvergenci pořádali poblíž Brna, a tak jsme letos chtěli změnu. Přihlásila se naše aktivní členka Zdeňka Pollaková, která nedávno přesídlila do Sedloňova, což je vesnice ležící až skoro u polských hranic, s nabídkou, že všechno zorganizuje. Jako dějiště konvergence nám našla penzion Na Staré škole v nedaleké osadě Polom.

Museli jsme uznat, že si Zdeňka vybrala nový domov dobře: kraj je tu krásný, samé louky, pastviny a lesíky, s chaloupkami jen řídce roztroušenými na táhlých svazích, a v zimě to tu zřejmě žije lyžováním. Krajinou prochází řetěz betonových pevností z roku 1938 a na jednu z nich jsme měli vyhlídku přímo z okna bývalé školy, ve které penzion sídlí.

Počasí bylo sice zamračené a studenější, ale nepršelo – jen v noci, takže jsme měli štěstí.

 

Seznamujeme se

V pátek jsme se postupně sjížděli (tím chci říct, že lidé přijížděli, ne že bychom se něčím sjížděli), v sobotu dosáhl náš počet maxima, protože část lidí, hlavně místních, dorazila jen na den, a v neděli nás zase plynule ubývalo, ale vrcholný počet účastníků byl asi dvacet. Kdyby mezi námi neřádily nemoci, bylo by to ještě o několik víc, ale účast byla každopádně příjemná a atmosféra celé akce také. Ti, co se navzájem neznali, se v tomhle poměrně malém počtu velmi rychle zkontaktovali, a bylo dost času na navazování vazeb a přátelství a na volné povídání. Dvě mladé rodiny si dovezly i miminka a odrostlejší potomstvo tu zastupoval zapálený budoucí herpetolog Alex a Zdeňčin syn Vojta. Všechno oživoval velký roztomilý plyšák – pes Dany Kellnerové Murphy, kterého už jsem znala z několika předchozích permakulturních akcí.

V pátek jsme začali večeří, kterou jsme stejně jako ostatní jídla improvizovali z toho, co jsme si přivezli – bylo to snadné a na vaření jsme měli dost místa, protože penzion má i restauraci, jejíž velkou kuchyni jsme mohli používat. Restaurace teď jinak v provozu není, penzion poskytuje jen ubytování.

Kolem osmé večer jsme zahájili program cestopisnými prezentacemi – nejdřív jsme s Janou Kotoučkovou promítaly fotky z Malajsie, kterou jsme navštívily v březnu přesně v době nástupu koronaviru a kde jsme pobývaly a pracovaly (i když velmi krátce) na dvou permakulturních farmách, a následovala Dana Kellnerová, bývalá předsedkyně našeho spolku, s vyprávěním a fotkami z Nového Zélandu, kde pobývala asi měsíc u svého syna krátce předtím (v únoru).

 

Poznáváme okolí

V sobotu jsme se po snídani vydali na půldenní výlet. Nejdřív jsme zamířili k blízké skalce Grulichových – tito manželé vytvořili u svého domku unikátní arboretum a obří alpinum, zčásti na navezeném kameni, zčásti na blízké přírodní skále. Všechno vzniklo tak, že nadšený horolezec pan Grulich si začal z cest vozit alpinky, a oba manžele rychle ovládl sběratelský zájem o rostliny z celého světa. Pan Grulich bohužel už nežije, ale provázela nás velmi čilá devětasedmdesátiletá paní Grulichová a poskytovala nám velmi podrobný a zaujatý výklad. Nechápala jsem, jak je možné bránit všechny ty unikátní rostlinky před zaplevelením a „převálcováním“ nějakými daleko vitálnějšími místními porosty, pracnost musí být nesmírná, ale je to moc krásné a pro sběratele to určitě je úplný ráj.

Od Grulichů jsme pokračovali do Sedloňova a po celé cestě jsme se snažili poznávat květiny, které jsme potkávali. V Sedloňově nás Zdeňka provedla po svém pozemku – žije tu teprve krátce a zatím je tedy hlavně ve stádiu pozorování. Přímo u domku má zahrádku, kde teprve tu a tam zkouší vysazovat nějakou zeleninu a bylinky, zajímá ji třeba světelný kořen, který pěstuje v sudech, a za potůčkem se zvedá zamokřená stráň, kde by Zdeňka chtěla obnovit rybníčky, jaké tu prý bývaly původně, a možná postavit maringotku jako samotářské útočiště s krásnou vyhlídkou.

Následoval oběd v blízké restauraci a cesta zpátky do penzionu.

 

Představujeme si navzájem, co děláme

Odpoledne byly na programu dvě prezentace. Nejdřív nás Magdalena Vožická, autorka knihy Jak přežít civilizaci, seznámila s postupy, jaké používali ve svém hospodářství její prarodiče a praprarodiče. Měli naprosto uzavřené koloběhy všech živin a surovin, nic se nevyhodilo, všechny zbytky jídel se daly slepicím nebo králíkům a všechny potraviny se nějakým způsobem uchovávaly tak, aby byly co nejmenší ztráty – ve sklepě, v krechtu, na půdě, zavařené, zkvašené… Magdalena nakonec navrch přidala i pár léčivých tipů. Všechny tradiční postupy tak dobře zná, protože u prarodičů v dětství strávila řadu let.

Druhou prezentaci měl místní pár, Iva a Jiří Škodovi. Je to velmi podnikavá dvojice, v Náchodě vlastní prodejnu zdravých potravin a nedávno si pořídili v Orlických horách usedlost, kde hodlají hospodařit permakulturním způsobem. Nesmírně zajímavě nám líčili úskalí, s jakými se setkávali na své cestě k vysněnému pozemku – nabídka realitek je vůbec k nepotřebě, vlastnické vztahy jsou zamotané a nezbývá než přímo detektivně pátrat mezi lidmi a na úřadech přímo v místech, která jste si vyhlédli. Tahle trnitá cesta trvala hodně dlouho, Škodovi zažili řadu slepých uliček a neúspěchů, než se jim konečně zadařilo. - A protože vědí, jak nesmírně obtížné je začít samostatně podnikat v ekozemědělství, a zároveň žijí v kraji, kde je stále ještě většina chaloupek obsazená „lufťáky“ nebo jsou úplně prázdné, chtěli by pomoci i dalším zájemcům a v hlavě mají velkorysý projekt, kterému zatím říkají „nadace“ - šlo by o všestrannou podporu zájemců o přírodní hospodaření, od získávání půdy přes pomoc s granty až po finanční pomoc. Bylo by to zase trochu něco jiného, než čím se zabývá Nadace pro půdu, nebo Asociace místních potravinových iniciativ. - Myšlenka je to krásná, ale všichni jsme se shodli, že na její realizaci by byla nejspíš potřeba celá zvláštní agentura a náš spolek ji může podporovat, ale nemůže být jejím hlavním „tahounem“… ovšem Škodovi mají tolik energie, že se jim to možná ve správném čase nakonec podaří!

Po večeři už následoval volný program a mohli jsme si dosyta popovídat, nebo si odpočinout.

V neděli byly na programu tři prezentace, z nichž první odpadla kvůli nemoci, a tak jsme zaimprovizovali náhradní výměnu informací – nejdřív nás Jana Kotoučková seznámila s kartami, které vytvořila pro projekt Skutečně zdravá škola. Mají téma „voda a sucho“ a popisují vlivy civilizace a klimatických změn na krajinu. Je to něco jako kvarteta: na modrých kartách jsou příčiny změn v krajině, na červených jejich důsledky a konečně na zelených najdete řešení. Karty jsou ještě rozděleny na podskupiny týkající se města, domu, polí a lesů. Prohlédnout si je můžete zde: http://www.skutecnezdravaskola.cz/metodicke-materialy-1

Následoval Alexander Gissler s nabídkou kamenné moučky, kterou dováží ve větším množství z Německa, a konečně nás Markéta Jakoubková seznámila s projektem svého spolku Futura Academica, který na základě výzvy „Sázíme budoucnost“ získává peníze na vysazování stromů v obcích. Jde o tenhle projekt: https://www.sazimebudoucnost.cz/

 

Síť a mapa permakulturních projektů ČR

Na naší mapě, kterou najdete na tomto webu, máme kolem padesátky permakulturních projektů, kde si můžete sjednat návštěvu a prohlídku a načerpat tam inspiraci. Velké roční setkání majitelů (nebo přesněji realizátorů, protože často jde třeba o školy) těchto projektů jsme několik let pořádali v listopadu v rámci našich víkendových konferencí v Praze, ale protože tím byl program konferencí už „přehuštěný“, rozhodli jsme se tohle setkání s prezentacemi přesunout na letní konvergenci. No a na první letošní pokus se nám přihlásily dva projekty, oba moc hezké a inspirativní.

První byla městská zahrádka Moniky Dobrovodské v Brně, s úžasným popisem proměny nudné tuctové zahrádky v permakulturní ráj, včetně proměny konvenčního „chemizovaného“ bazénu v přírodní koupací jezírko. Tenhle projekt je úplně čerstvě certifikovaný a na mapě v této chvíli ještě není.

Druhý projekt je daleko větší, jde o Zahradu na kopci Adély Hrubé, ležící v podhůří Orlických hor:

https://www.permakulturacs.cz/project/38/zahrada-na-kopci. Adéla za něj sklidila obdiv všech, protože kolem staré tradiční roubenky tady vzniká neuvěřitelně komplexní a velkorysá zahrada s partiemi jedlého lesa, systémem zachycování a rozvádění vody, rozsáhlým semenařením a bylinkařením a s mnoha vychytávkami řešícími propojení domácnosti s pozemkem. Adéla stále experimentuje a vymýšlí si různá inovativní řešení, a přitom navrhuje jedlé zahrady pro školky v okolí a věnuje se mezinárodnímu projektu Děti v permakultuře (www.childreninpermaculture.com).

Naslouchali jsme s nadšením a zasypávali Adélu dotazy.

A pak už zbyl čas sotva jen na rychlý oběd a vyklizení penzionu… tak za rok v létě zase na shledanou!

 

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás