Permakulturně jsme zahradničili odjakživa, Zdeňka Pollaková

Manželé Světlana a Rostislav Ivánkovi působí už přes třicet let jako profesionální zahradníci a starají se o zeleň v obcích, podnicích a v rodinných zahradách. Setkáte se s nimi ve východní polovině Moravskoslezského kraje, blíž k Beskydám než k Jeseníkům.

Jak sami říkají, jsou vděční, že shodou šťastných okolností mohou vykonávat práci, která kromě obživy snad dělá svět hezčí. Jako zahradníci mají přirozeně rádi přírodu a ctí její základní principy. Jejich práce spočívá v tom, že proměňují ve skutečnost přání a představy zákazníků, nejraději podle projektů odborníků v oboru zvaného Zahradní a krajinářská tvorba (ZAKA), tedy zahradních a krajinářských architektů. Jejich sepětí s přírodou je znát i v tom, že za své třetí dítě označují svůj právě budovaný slaměnohliněný domek, dřevostavbu se slaměnými izolacemi a hliněnými omítkami. Brzy se do něj chystají přestěhovat a při jeho výstavbě maximálně využívali místní materiály přímo ze svého pozemku a nejbližšího okolí.

Na naše otázky odpovídal Rostislav Ivánek.

 

Ráda bych se vás zeptala, co bylo impulsem k tomu, že dnes vnímáte tvorbu zahrady jinak, než před 30 lety? Kdy jste poprvé slyšeli o permakultuře?

Jako zahradníci jsme si z podstaty své profese uchovali trvalý kontakt s přírodou a stálé „napojení“ na ni. Vždycky jsme si uvědomovali, že v přírodě vše se vším souvisí. Věříme, že zahradníci se vždy chovali a pracovali víceméně permakulturně, jen ten pojem neznali, stejně jako drobní zahrádkáři a sedláci. Ale je asi pravda, že v určitých chvílích vyvolalo i mezi profesionálními zahradníky příliš velké „nadšení“ využití chemie a byly nadužívány přípravky jako například nejznámější Roundup.

Jsme rádi, že poslední dobou si čím dál víc lidí uvědomuje, že je třeba přírodu respektovat. Snad se to děje kvůli změnám klimatu a jejich dopadům na každodenní život, které už nelze přehlédnout. Lidé vnímají na vlastní kůži, že bývá příliš horko, že je málo vody, že se mění jejich okolí (i rostliny), celý charakter míst, kde žijí.

 

Mnoho lidí dnes začíná vnímat i to, že dnešní způsob hospodaření v krajině je neudržitelný a že bychom se měli navrátit ke zkušenostem našich předků a učit se z jejich moudrosti při výsadbě trvale funkčních porostů, nejlépe včetně jejich užitné a produkční hodnoty.

Ano, i proto jsou častěji v posledních letech zahrady, parky a hlavně krajinná zeleň upravovány tak, že se více blíží přírodě i permakulturním principům. Lidé naštěstí mají pud sebezáchovy. A tak vidíme v ČR po padesátiletém období rozorávání mezí, scelování drobnějších pozemků v obrovské lány a cíleného vysušování krajiny opačný postup. Je jisté, že za dalších padesát let bude krajina u nás vypadat o dost jinak, myslíme si, že spíše bude podobná stavu z roku 1950 než z roku 2000...

 

Při realizacích zahrad se setkáváte s klienty, kteří si přejí různé druhy trvalkových záhonů. Co byste obecně doporučili lidem, kteří si plánují založení trvalkového záhonu? Dejme tomu, že chtějí, aby jim přilákal motýly.

Obecně platí pro založení záhonu - a pozor, hlavně při následné péči (údržbě) – pořád stejné zásady toho, co je pro hmyz „výhodné“. Údržba záhonů je přitom možná důležitější než založení, protože trvalkový záhon zakládáme jeden až dva roky, ale správnou následnou péči je třeba provádět po celou dobu životnosti záhonu – a ta může být třeba dalších padesát let.

Postupy výsadby a péče o rostliny tak, aby byly zvláště výhodné pro hmyz, jsou: co nejpestřejší druhové složení, a také nechávat rostliny občas „přerůst a přezrát“, aby se mohly dokončit cykly vývoje hmyzu a my například neodstříhali odkvetlé části rostlin i s kuklami motýlů. Chceme –li, aby se častěji objevoval v naší blízkosti konkrétní druh hmyzu, vysadíme na vhodná místa v zahradě rostliny, které jsou jeho hostitelským druhem. Proto je dobré znát alespoň základy entomologie, anebo si nastudovat, co druhu, který si přejeme v zahradě mít, nejvíc „chutná“. Například pro otakárka fenyklového je to fenykl, ale i jiné miříkovité druhy (petržel, mrkev…). V zahraničí – nejblíže v Německu – se již desítky let studuje obor ZAKA tak, že zahradníci zahrnují do své profese nejen floru, půdu, vodu, vzduch… ale i faunu včetně hmyzu, a existují i některé zahradnické specializace, které jsou na hmyz zaměřeny.

 

Jako zahradníci máte jistě možnost při své práci pozorovat růst různých rostlin, a díky tomu můžete doporučit vhodné kombinace pro osázení záhonu. Mnoho lidí založí záhon intuitivně a po nějaké době zjistí, že kombinace rostlin nebyla zrovna nejšťastnější. Jak byste doporučili postupovat? Myslím tím založení záhonu, přizpůsobení druhu půdy, volbu stanoviště, výběr rostlin a podobně.

Sami rostliny nemnožíme a nepěstujeme, nakupujeme je podle přání zákazníků v různých školkách včetně specializovaných. Tam, kde trvalky vysazujeme, se zpravidla potom o ně i staráme, takže sledujeme jejich růst, to je přímo náš „popis práce“. Pro správnou volbu a sestavení druhů rostlin do záhonů je předem určitě dobré znát místní poměry včetně půdních. Vždy musíme volit druhy trvalek vhodné pro dané konkrétní stanoviště, aby zde byly schopné trvalého růstu (do stínu stínomilné, na suché stanoviště suchomilné atd.). Půdu lze do jisté míry upravit různými příměsmi, je to však nákladné a úprava nemusí být trvale účinná. Naproti tomu samotné umístění záhonu změnit nelze.

Trvalek, které mohou v ČR růst, existují stovky druhů, a zahrneme–li kultivary, pak tisíce. Každá rostlina vyžaduje specifické podmínky a stanoviště, praktická znalost rostlinných druhů je proto nejobtížnější disciplínou zahradnického oboru. Většinu studentů zahradnických škol, kteří nedokončí studia, tvoří ti, kdo nezvládli toto nesmírně náročné a objemné učivo. Profesoři, kteří nás učili předměty praktického znalectví rostlin jako botaniku a půdoznalectví, dendrologii a arboristiku, množení, školkařství a rostlinolékařství, okrasné sadovnictví a ovocnictví, perenářství, zelinářství…, tento obor přirovnávali k předmětu anatomie při studiu lékařství. Dříve proto míval zahradnický obor třífázovou a zřejmě vůbec nejdelší dobu studia, to jest část učňovskou, středoškolskou a vysokoškolskou.

Z toho všeho plyne i odpověď na vaši otázku: všechny uvedené informace je potřeba pečlivě nastudovat, a navíc pečlivě pozorovat a neustále sledovat i vývoj zahradnických zkušeností v čase, protože některé rostliny u nás před dvaceti lety nerostly, ale nyní už je díky změně klimatu pěstovat lze. U některých je to právě naopak. Stálé a dlouhodobé vzdělávání a učení člověku jde nejlépe v praxi. Ale je dobré vědět, že máme k dispozici vhodnou odbornou literaturu, jako například nedávno vydaný výstup z projektu Spolku českých perenářů Doporučený sortiment záhonových peren. Při využití takto širokých znalostí a vědomostí potom lze snáze vybrat pro dané místo a záhon vhodné rostliny tak, aby zde mohly dlouhodobě prosperovat k užitku, pro radost i pro krásu, pro hmyz a ke všem dalším účelům.

 

Pro laika a amatérského zahrádkáře se to nezdá být vůbec snadné...

Důležitá vlastnost každého pěstitele rostlin je vytrvalost a trpělivost. Když se napoprvé nepodaří dosáhnout kýženého výsledku, je třeba opět vše nastudovat, promyslet a zkusit to znovu, třeba jinak a pro dané místo lépe. Z případného neúspěchu je dobré mít stejnou radost jako z úspěchu, protože jak se říká, zjistit, jak něco nedělat, je stejně důležité jako objevit, jak na to. Kdo si chce tento čas, cestu učení a získávání zkušeností zkrátit (zcela si ji ušetřit podle nás nejde), může využít rady a pomoci odborníků – zahradníků, zahradních architektů, případně zkušených designérů, nebo starých sedláků v okolí. Někdy stačí jenom požádat o rady a pomoc rodiče a prarodiče, strýce, tety…

 

Bydlíte v krásné přírodě a okolí vašeho domova tvoří lesy, louky, pastviny a pole. Pozorování okolí daného pozemku je pro každého pěstitele stěžejní, aby správně volil druhy rostlin pro svoji zahradu. Můžete nám přiblížit právě tu vaši?

V této chvíli dostavujeme domeček a ještě asi rok bude trvat i dokončení „kostry“ zahrady. V domě i na naší zahradě se zatím učíme žít a hospodařit, všechno je pořád ještě ve vývoji a i pro nás nové. Měli jsme štěstí, že pozemek byl zarostlý druhově pestrou loukou, plnou různých trav a lučních bylin, která zde byla desítky let zpravidla dvakrát ročně sečená a sklízená pro píci. Čili základem naší činnosti na zahradě je, abychom co nejméně porušili stávající travino-bylinný porost. Vlastně jde o dlouhodobě udržitelný jeden velký trvalkový záhon, který se zde sám vyvinul.

Žádný zahradník nedokáže založit zahradu lépe než příroda. Proto jsme na vhodná místa jen dosadili několik převážně ovocných stromů a keřů – u nich preferujeme původní odrůdy. Stavba domu a úpravy okolí bohužel vedly k značnému poškození původního porostu. Když doséváme tato místa, děláme to mulčováním posečenou hmotou se semínky z částí pozemku, kde je stále původní porost zachován. Pro další zpestření nebo pro konkrétní účelové opatření (založení štěrkových zatravněných příjezdových komunikací a odstavných zpevněných zatravněných ploch) nakupujeme travino-bylinné druhově pestré směsi nejčastěji od firmy Agrostis, s.r.o. z Moravy či Planta naturalis z Čech. Součástí zahrady bude také několik vodních ploch, které jsou zatím také rozestavěné – budou sloužit kořenovému čištění použité vody, dále zachycování a využívání dešťové vody, snad budeme mít jednu nádrž i pro koupání, a možná i pro ryby... Po dokončení staveb chceme na definitivní místa umístit několik vyvýšených záhonů (kterým dříve zahradníci říkali pařeniště ). Zatím jsme zde na provizorně umístěných záhoncích pěstovali trochu světelného kořene, černého kořene, mrkve, petržele, tuřínu, brambor, pár rajčat a nějaké bylinky do kuchyně. (V některých rámech pařenišť jsme také míchali jílovou hlínu na omítky domu.) Pařeniště (zvýšené záhony) nám přijdou jako výhodný způsob pěstování. Využívají výhradně přírodní principy, obejdou se bez chemie, přitom zpravidla poskytují větší výnosy, a také je zde snazší rostliny chránit proti škůdcům.

Pro radost a potěšení, pro vůně a pro hmyz doplníme některé záhonky nejblíž u domu kvetoucími trvalkami a letničkami. Zahrada tedy bude podle možnosti co nejvíce užitková, jako dříve bývaly zahrady a zahrádky našich rodičů a prarodičů. Oplocení plánujeme jen v nezbytné míře proti okusu zvěří, a to co nejprůhlednější.

 

Patříte k odborníkům, kteří se zabývají zelenými střechami a jejich realizací. Proč byste zájemcům doporučili právě zelenou střechu?

Pokud je pro stavebníka ekologické a environmentální hledisko na prvním místě, pak by měl o zelené střeše určitě uvažovat. V současnosti se může zelená střecha zdát ekonomicky nevýhodná, jakmile se ovšem od nákladů odečte hodnota jejích ekologických služeb - ochlazování, zvlhčování vzduchu a domu, omezování prašnosti, zadržování srážkové vody, zvýšení biodiverzity, které jiné typy střech neposkytují vůbec, vyjde zelená střecha možná nejlevněji. Doporučili bychom ji zejména v případech, kdy jde o rovnou nebo téměř rovnou (pultovou) střechu, na šikmých plochách je zelená střecha nákladnější o záchytný systém. Dále zelené střechy doporučujeme tam, kde je malý pozemek. Na střeše lze totiž založit plnohodnotná zahrada, včetně pěstitelské. Budova ovšem musí mít pro střešní zahradu dostatečnou nosnost. Ve velkých městech jsou střechy často jedinými volnými místy, kde se dá zakládat a rozvinout nová zeleň a biodiverzita. Zelené střechy se stávají důležitou součástí tzv. modro-zelené infrastruktury, což je síť prvků budovaných ve městech pro dosažení větší harmonie s přírodou. V poslední době si zelených střech všimli i politici a jsou již dokonce lokálně i dotačně podporovanou součástí staveb například v Brně. Možná, že se jednou budou pokládat zelené střechy za samozřejmost u každé stavby, tak jako tomu bylo před mnoha tisíci lety u jedněch z prvních lidmi stavěných obydlí na našem území (tzv. zemnice, dodnes v některých částech světa známé jako „zemljanky“).

Na našem domě zelené střechy nejsou, protože má sedlovou (šikmou) střechu a pozemek je naštěstí veliký.

Pro zajímavost a pro úsměv na konec: část odborníků, kteří se zajímají o stavby z ryze přírodních materiálů (hlína, sláma, dřevo…), tvrdí, že hlína (tedy i ta, která je na zelené střeše) má léčivé účinky, zabývá se tím i obor speleomedicíny. Tito specialisté s nadsázkou říkají, že na to, aby z nás hlína vytáhla nemoci, nemusíme čekat až po smrti…

 

Děkuji za rozhovor.

 

Více o zahradnické firmě Ivánek-Zeman: http://ivanek-zeman.cz

 

 

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás