Martina Machová

Kvůli nečekaným životním kotrmelcům jsem si v létě naordinovala měsíční soukromou „terapii“ v jednom neobyčejném zahradnictví, specializujícím se výhradně na trvalky. Ano, na trvalky!

Žádné trnky, dříny, muchovníky či rakytníky, ale prostě jen pěkné kytičky, které mi do té doby vůbec nic neříkaly. Bylo to nakonec neobyčejné setkání i zkušenost. A já se rozhodla, že v mé zdivočelé středohořské zahradě neporoste vše výhradně pro žaludek, ale že vysadím i něco pro oko.

Být každý den venku, hrabat se celý den v hlíně, trochu se fyzicky „zničit“, něco nového se naučit a zároveň vypnout lehce depresivní myšlenky, které se mi letos zarputile pokoušely ukrást radost ze života – to vše byl můj životem namíchaný substrát, ze kterého vyrostla neuvěřitelně zajímavá zkušenost. Abych to zkrátila; jednoduše jsem se v těžkém životním období rozhodla, vyhnat chmury fyzickou prací a dělat jeden měsíc „dělníka“ v jednom půvabném zámeckém zahradnictví. Prostě si vyčistit hlavu. Pochopitelně jsem měla i ve svých čtyřiceti plus trému a vůbec jsem nevěděla, do čeho „lezu“ (PS: Nejsem z oboru.) Navíc, já, permanadšenec, pěstující na své 70 km od domova vzdálené zahradě i malém panelákovém balkóně výhradně to, co jde – s prominutím – sežrat, budu dělničit v zahradnictví, které se specializuje na trvalky (hezky nečesky pereny). Ostatně víte, že některé trvalky, kupříkladu trochu zapomenuté plamenky nebo bujné hosty, mohou růst na stejném místě klidně i více než 50 let? Ba co víc, některé půvabné pereny lze také s chutí konzumovat (např. denivky mající velmi chutný květ) a další mohou být neocenitelnou součástí bylinné lékárny (z kořene třapatky se připravuje báječná tinktura na podporu imunity a užívá se i při nachlazení).

Půvabné Ctěnické zahradnictví mě prostě dostalo! Přiznávám, že mi zalezlo pod kůži a na rozdíl od hlíny v rýhách na rukou nejde jen tak vymydlit z pokožky. Snad každého „permanadšence“ by uhranuly místní objemné komposty, jejichž produkt se zde pochopitelně využívá jako základ výsadbových substrátů. Navíc jsem postřehla, že ve Ctěnicích „chemií“ opravdu neplýtvají, zato si tu váží ropuch, lovkyň a milovnic pažravých slimáků i kdejaké hmyzí larvy. Těchto statných dam jsem za měsíc potkala opravdu mnoho. Aby ne, zahradnictví má svou studnu a v rekonstruovaném skleníku z roku 1924 je mezi stovkami květináčů je příjemně vlhko. Okouzlená jsem byla i trvalkovou školkou stínomilných květin, usazenou mezi řádky malé viničky a do stínu vzrostlého habrového plotu. Další pečlivě řazené sorty trvalek v ručně popisovaných a ručně pletých květináčích si užívaly nejen sluníčka, ale i putujícího stínu meruněk (Radka, Velkopavlovická a Bergeron) i třešní (Van, Burlat, Kordie) – a hlavně statného a v červenci květy obsypaného jerlínu japonského. Asi si dovedete představit, jak se to v takovém zahradnictví hemží nenasytnými opylovači – včelami, čmeláky, pestřenkami i mnoha druhy motýlů.

Dny ubíhaly a já se učila, pozorovala a plela a plela a občas nějaký ten vypletý ptačinec žabinec či šruchu zelnou slupla. (Pokud vás živí trvalková školky, bez pletí se zkrátka neobejdete. Moc by vám toho nevyrostlo a také by se zaplevelené květináčky špatně prodávaly.) Ostatně až tady mi došlo, kolik je za jedním květináčem s pěknou hostou, lilií, denivkou, dlužichou, šuškardou, záplevákem, třapatkou či jinou kráskou práce. (Už nikdy nebudu brblat, kolik „ta kytka“ stojí peněz!) Báječné je, že ctěnické krásky nejsou žádné slečinky, pokud jsem vše správně pochopila, neměl by se totiž na prodeji objevit žádný kultivar, který nezvládá tuzemské klima. Což se prostě buď zkouší, anebo jde o květenu prověřenou naší „babiččinou zahrádkou“. Ostatně jako velká babiččina zahrada celé zahradnictví vypadá.

Ve chvíli, kdy se moje dělnické dny začaly krátit, mi bylo jasné, že řádný trvalkový záhon mou polodivokou zahradu nemine. Trnky, dříny, rakytníky, muchovníky, divoká rajčata, topinambury a další mí přátelé dostanou něžné, leč odolné společníky. Ty budou dělat radost nejen duši a oku, ale i řadě hmyzáků, kterým poskytnou obživu i útočiště. (A navíc mi ubude kus trávy k sečení.) Dobře založený trvalkový záhon údajně nevyžaduje žádnou enormní údržbu. Je však samozřejmě nutné, a s tím v permakultuře umíme pracovat, při jeho navrhování zohledňovat specifické nároky jednotlivých rostlin (oslunění, vláha, půdní nároky, prostor apod.) Vhodnou dobou k založení je jaro a časné léto. Rostliny mají dostatek času prokořenit, nicméně sázíme-li trvalky z kontejnerů, můžeme záhon klidně zakládat i v pozdním podzimu. Neměli bychom však zapomínat na to, že na střed záhonu patří pereny vysoké a k okrajům pak drobnější a plazivé. A samozřejmě pozor na hustotu výsadby, trvalky se nám stejně jako jiné rostliny rozrostou – některé více, jiné méně – i to bychom měli o jednotlivých rostlinách tušit. Pokud chceme mít záhon pěkný celou sezónu, je záhodno vědět, kdy která rostlina kvete a jak dlouho, ostatně není problém „vygooglit“ i vhodné návrhy kombinací peren pro určitý záhon.

(Užitečné odkazy: www.pereny.org, www.zameckezahradnictvi.cz)