Vylézání z ulity..., Denisa Tomášková

...aneb něco málo o permakulturistově osamělosti a práci s LOPAATOU.

Autorka radí na základě vlastních zkušeností, jak najít ve svém okolí spřízněné permakulturní duše a jak s nimi začít něco podnikat.

 

Většina z nás to dobře zná – permakultura nás nadchla, máme pocit, že jsme konečně nalezli cestu do ráje na Zemi, ale nějak se ve svém životě nepotkáváme s lidmi, kteří by naše nadšení sdíleli. Naopak se ve svém permakulturním snažení cítíme dosti osamělí a jaksi vydělení, připadáme si trochu jako permakulturní „ufouni“. Aby nadšení neodcházelo, připravili jsme pro vás jednoduchý návod, jak se kontaktovat s podobně naladěnými lidmi v místě, kde žijete.

Před mnoha lety jsem se odstěhovala z Prahy do malé vesničky na Moravu. Kolem to bylo krásné, žila jsem oblopena lesy a z naší zahrady jsem pozorovala západy Slunce nad Vysočinou. Na našem dvouhektarovém poli bylo dost prostoru, abych se mohla permakulturně „vyřádit“. To, co chybělo, byli lidé, se kterými bych se o svoje plány a aktivity mohla podělit. Před úplnou izolací permakulturní matky mě tehdy zachránilo mateřské centrum v blízkém městečku. Ač jsem založením introvert-hloubal, dovolila jsem si osmělit se a uspořádat přednášky a menší akce, které nakonec vyústily v první LOPAATU – Lokální Permakulturní Aktivitu a Transition – Transition Town Boskovice. Proběhl první Úplný kurz permakulturního designu a moje osamělost se stala minulostí. Tento článek je určen všem, kdo mají potřebu sdílet své nadšení s podobně naladěnými lidmi. Jsou v něm zkušenosti několika let tápání a naděje na happy ending.

Jste na tom taky tak? 

Staneme-li se zapáleným permakulturistou – ať již absolvováním kurzu, nebo jen samostudiem, často se stává, že se cítíme ve svém snažení osamělí. Vytváříme projekty na svých polích, zahradách, balkónech, ale nemáme se s kým podělit o své zkušenosti, zkrátka chybí nám permakulturní komunita. Někdy můžeme mít pocit, že vzhledem k řítící se klimatické změně a energetické nejistotě bychom se rádi obklopili lidmi, kteří jsou na stejné vlně jako my, a se kterými budeme moci sdílet své objevy ze zahrádky nebo třeba pracovat na tom, abychom vylepšili naši lokální připravenost na přicházející změny. Často se v takové osamělosti ocitají lidé, kteří se vydali na cestu z města a ocitli se na vesnici, kde nikoho neznají, ale týká se to i starousedlíků, kteří dělají věci „jinak“ než většinová populace.

Technika, kterou popisuji níže, je použitelná v jakémkoli měřítku. Existují skupiny ve velkých městech, kde fungují  třeba v rámci jedné čtvrti, někdy jen ulice, a existují skupiny na malých vesnicích o třech stech obyvatelích. Velikost obce tedy není na překážku, i když v opravdu malých vesničkách semůže stát, že se spřízněné duše nacházejí opravdu obtížně. Zde je pak potřeba se obrátit do nejbližšívětší obce, nebo inzerovat své aktivity v několika sousedních vesnicích. Lidé žijí všude a je téměř pravidlem, že jsme překvapeni, kdo všechno na naše aktivity zareaguje.

Vytvoření místní permakulturní skupiny nám může pomoci především v tom, že se kontaktujeme s lidmi, kteří jsou na tom podobně, jako my. S lidmi, které zajímá, jak šetřit vodu v domě a na zahrádce, kteří usilují o vypěstování  zdravého jídla pro své děti a celkově dobrý život v souladu s přírodou. V neposlední řadě může taková skupina zbavit lidi frustrace a úzkosti z toho, že politická reprezentace dostatečně neřeší hrozby, které se na nás valí – klimatickou změnu, potravinovou bezpečnost apod. Zakladatel permakultury Bill Mollison říkal, že je třeba přestat protestovat proti světu, který se nám nelíbí. Je naopak potřeba začít vytvářet svět, který bychom chtěli a LOPAATA se může stát nástrojem, kterým si takový svět vytvoříme přímo v místě, kde žijeme.

Jak pracovat s LOPAATOU

Když se nás lidé ptají na našich permakulturních kurzech, jak přesvědčit okolí o tom, že je permakultura skvělá, a že je potřeba věci dělat jinak, než dosud, pravidelně jim odpovídáme „Raději nepřesvědčujte, ukazujte…“ Slova totiž při změně postojů zpravidla mnoho neznamenají. To, co je důležité, je úžasná, bohatá a plodná zahrada, kterou vytvoříme, příjemný přírodní dům, nebo jiný projekt, který dám ostatním jasně vědět: „Tady je něco, co funguje!“

Na počátku tedy nikoho nepřesvědčujeme, aby začal kompostovat nebo přestal stříkat trávník jedy, ale snažíme se vyhledat lidi, kteří již jsou stejně naladění a kteří nás budou schopní v našem snažení podpořit.

Někdy to skončí u toho, že získáme několik přátel, se kterými se budeme scházet a vyměňovat si zkušenosti,jindy to přeroste v mohutnou aktivitu, která zapojí mnoho lidí a vytvoří velké věci. A pak může nastat celá řada situací mezi tím. Lidé zakládají komunitní zahrady, lesní školky, KPZ, vysazují stromořadí nebo pořádají kulturní akce. Někde dojde na větší projekty jako je lokální měna, LETS sysém nebo komunitní energetika. Někde se pořádají besedy a nedělní čaje. Příklady lokálních permakulturních aktivit uvádím na konci článku.

V každém případě se seznámíme s lidmi, kteří smýšlejí podobně a řeší podobné problémy jako my, ale ještě před tím, než se do toho všeho pustíme, je potřeba se pořádně obrnit trpělivostí.

Aktivity tohoto druhu, ač jsou nakonec téměř vždy úspěšné, mají tendenci být v začátcích velmi pomalé.

Krok 1. – akce!

Jak jsme si již řekli, je potřeba pracovat s lidmi, kteří mají zájem o stejné věci, jako my – chtějí žít udržitelným způsobem, mají zájem o vytváření místní odolnosti. Takoví lidé v našem okolí jistě jsou, jediné co potřebujeme, je dozvědět se o sobě.

O konání akce dáme dopředu vědět tak, že napíšeme oznámení do místních novin, necháme vyhlásit místním rozhlasem nebo vyvěsíme informační letáky na nástěnce obecního úřadu, v obchodě atd. Někde dokonce volí cestu obcházení domů s letáčky.

Máme několik možností, jakou akci uspořádat, zde jsou uvedené tři, ale věřím, že někdo vymyslí ještě něco dalšího.

Na první akci tohoto druhu může přijít třeba jen jeden nebo dva lidé, ale je důležité vytvat!

 

 1.Přednáška nebo beseda na téma permakultura, zahradničení, minimalismus, udržitelný dobrý život, snižování uhlíkové stopy nebo jiné téma, které nás zajímá.

Nejjednodušší cestou, jak dát o sobě vědět ostatním lidem, je uspořádat přednášku, besedu. Tyto aktivity se většinou pořádají v místní knihovně, kulturním a informačním centru, již existující komunitní zahradě a výborným místem jsou i mateřská centra. Pokud  chceme uspořádat přednášku a necítíme se na to, abychom ji sami připravili, jemožné se obrátit na Permakulturní asociaci ČR – PKCS na www.permakulturacs.cz, kde získáme kontakty na permakulturní designéry v okolí, kteří jsou ochotni přednášku udělat.

2.Promítání filmu na téma permakultura, udržitelný život, klimatická změna apod.

Co se týká promítání filmů a následnou diskuzi, existují různé filmy o klimatické změně, ekologii i permakultuře, které je možné vybrat, promítnout a následně o nich vést diskuzi.  Odkazy na některé z nich najdete na http://www.akademiepermakultury.cz

3.Uspořádání exkurze na svou permakulturní nebo nízkoúdržbovou přírodní zahrádku, do komunitní zahrady apod. na permakulturní farmu v okolí.

Na stránkách permakulturní asociace PKCS najdete mapu ukázkových permakulturních projektů může se stát, že objevíte některý v sousedství. Provozovatelé ukázkových projektů jsou ochotní po domluvě provést návštěvníky po svém projektu a vysvětlit, co dělají. Mapu sítě ukázkových projektů naleznete zde :https://www.permakulturacs.cz/#mapanchor

Krok 2. -debata

Přednášku, film nebo exkurzi následuje diskuze. Tyto diskuze je dobré vést tak, abychom se co nejvíce dozvěděli o tom, jaká je atmosféra v místě. Před diskuzí je dobré lidem vysvětlit vlastní motivaci pro pořádání takové akce a požádat je, aby byli otevření a tolerantní, aby vzniklo příjemné bezpečné prostředí, kde se mohou všichni vyjádřit. Pokud je lidí více, je dobré dát časový limit na promluvu, aby se nestalo, že jeden člověk spotřebuje většinu času a na ostatní se nedostane. Pro usnadnění používáme takzvané „mluvítko“ – předmět, který putuje mezi mluvčímia dává svému stávajícímu držiteli právo mluvit.

Ptáme se – většinou formou kolečka, kde se lidé představí a vyjádří se k následujícím otázkám:

1.Jak na ně film/přednáška/exkurze působily?

2.Co vědí o permakultuře, jaká permakulturní témata je zajímají?

3.Coje nejvíce trápí v místě kde žijí v souvislosti s klimatickou změnou a lokální odolností?

4.Zdali by se chtěli dále podílet na tom, aby se situace zlepšila a jak?

5.Mají -li nějaký konkrétní nápad na malinký projekt, který by v komunitě chtěli pomoci zrealizovat /například vysazení stromu, příprava nějaké malé kulturní akce nebo akce pro děti, zvelebení koutu města/vesnice/?

Při prvním setkání se potkáme s různými názory, někdy i dosti vyhraněnými. Setkáme se s lidmi, kteří si především stěžují , ale neumí přinést nápad, jak problémy řešit, s lidmi, kteří mají velkou úzkost z probíhajících změn i s lidmi, kteří jsou nadšení a připravení k akci. My, jako facilitátoři sdružování lokálních permakulturistů a spřízněných duší, se snažíme naplnit permakulturní pricip oceňování okrajových efektů a integrace a nezavíráme před nikým vrátka!

V neposlední řadě pamatujeme na to, že u dobrého koláče a čaje se diskutuje radostněji a připravíme malé pohoštění.

Krok 3. – pokračování

Po prvním setkání budeme naplněni dojmy a já všem přeji, aby ty dojmy byly pozitivní. Pokud šlo vše dobře a máme pocit, že jsme se setkali se správnými lidmi, můžeme se již na konci prvního setkání domluvit na opakování akce, konkrétním termínu pokračování. Pokud nepřišlo mnoho lidí, někdy opravdu dojdou jen dva, je dobré se s nimi domluvit, jak iniciativu šířit dál, zeptat se jich, jestli znají někoho, komu by mohli LOPAATU doporučit. 

V nejhorším případě zůstanete v knihovně, sokolovně nebo KICu sedět sami, ale ani tehdy nezoufejte a akci zkuste opakovat. Někdy bývá problém s tím, že se informace o konání akce nedostanou k těm správným uším a očím. Pak je dobré poohlédnout se po již fungujících organizacích v místě a nabídnout jim uspořádání besedy nebo přenášky. Pro mě bylo takovým místem mateřské centrum, ale mohou to být různá komunitní centra, školky, školy, domovy důchodců.

Bonusový krok 4 – lokální resilience

Původně v Británii na základě permakulturního kurzu, posléze po celém světě ve stovkách měst a vesnic, začalo fungovat hnutí Transition /v překladu přechod, proměna/. Toto hnutí vzniklo jako reakce na informace o tom, že se nacházíme na vrcholu těžby ropy a ostatních nerostných surovin, na kterých je postavena naše civilizace. Britští permakulturníci v čele s Robem Hopkinsem začali řešit, jak se připravit na budoucnost, ve které nebude levná fosilní energie. Začali řešit, jak zajistit zdravé lokální jídlo, dobré vzdělávání dětí, lokální ekonomiku a dokonce lokální energetiku. Rob Hopkins a jeho spolupracovníci ukázali, že ve spolupráci s ostatními lidmi je možné pohnout  i komunální politiky, aby udělali změny, které jsou pro lokální resilienci /odolnost/nutné. Lokální resilience neznamená jen přípravu na dopady klimatické změny, ropného zlomu a podobných stále ještě vzdálených věcí. Znamená také třeba to, že když z nějakého důvodu v obci vypdane zásobování potravinami, elektřinou, vodou, exisstuje zde skupina lidí, kteří s tím počítali a vědí si rady.

Pokud se tedy v naší LOPAATĚ sejde parta šikovných a akčních lidí, je možné se postupem času pustit do větších projektů, které posunou naši obec k ekologičtějšímu, permakulturnějšímu a veselejšímu životu.

Jen pro ukázku toho, že se mohou dít úžsné věci, uvádím několik příkladů projektů, které v zahraničí i u nás takové místní skupiny provozují:

1.Vzájemná pomoc  na permakulturních projektech – u nás takzvaná 5P, naSlovensku PERMATAK, v zahraničí Permablitz, návod najdete zde:

https://www.permakulturacs.cz/article/75/jak-pripravit-setkani-typu-5p

2.Komunitní zahrady v městských parcích, na střechách domů, ve vnitroblocích

3.Projekty sdílených zahrad, kde se dávají dohromady lidé, kteří nastíhají opečovat své velké zahrady a lidé, kteří nemají přístup k půdě

4.komunitní výsadby sadů a stromořadí

5.KPZ- komunitou podporaovanézemědělství

6.Lesní školky a školy, jiné alternativní školy

7.Lokální měna, LETS systémy

8.Sdílení rukodělných ařemeslných dovedností v různých klubech

9.Kulturní  asezónní akce – oslavy dožínek,masopust apod.

10.Sousedské setkávání – sdílení přebytků zezahrádek, sousedské snídaně, obědy, grilovačky

11.Propojování seniorů s dětmi při rukodělných a kulturníchaktivitách

12.Komunitní solární a větrné elektrárny

13.Sdílení aut a kol pro místní dopravu

14. Seminkovny

15.Přetváření obce ve spolupráci s místními zastupiteli – řešení klimatu a vody, dopravy, energetiky a zásobování potravinami.

Seznam by mohl pokračovat dále a dále a já doufám, že ho do nekonečna budou plnit aktivity našich permakulturníků. Pokud vás myšlenka zaujala nebo už dokonce něco podobného podnikáte, neváhejte dát nám vědět, napsat do komentáře. Třeba je ve vašem okolí osamělý permakulturista, který hledá spřízněnou duši. Informace o permakulturních aktivitách se sbíhají v permakulturní asociaci PKCS, která každý rok přidává nové projekty na svou mapu. Sdílení vašich zkušeností také pomůže těm, kteří se na tuto cestu teprve chystají.

 

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás