Postřehy z Kurzu pokročilého designu, Alena Kopřiva Chadová

Motto: "Mám pole a chci, aby bylo obhospodařované ekologicky."

 

Důvod, proč jsem v naší obci – Praze-Kolovratech - iniciovala polní permakulturní kurz pro pokročilé, byl asi tento: jsa vytrvalým nadšencem do permakultury a životního stylu tomu odpovídajícím, poštěstilo se mi v roce 2015 založit v Kolovratech komunitní zahradu. Z příležitostných debat se sousedem získaného pozemku – říkejme mu třeba Vincenc - vyplynulo, že obě naše rodiny mají v blízkém okolí několik polí a že máme sto chutí udělat něco pro to, aby byla pole obhospodařována ekologicky. Z principu, kvůli kvalitě půdy i výpěstků z ní, kvůli zamezení chemických postřiků v okolí našich zahrad atd.

Oslovila jsem tedy Permakulturu (CS) oplývající Akademií permakultury, s kterými dlouhodobě spolupracuji, bylo-li by možné uspořádat zde kurz s nastíněním možných postupů, využití pozemků atd. Zcela reálně jsme uvažovali i o vybudování malé farmy s napojením na KPZ (komunitou podporované zemědělství). Dostali jsme přidělený nejbližší možný termín – za dva roky.

Jak se chystá kurz

Účast na kurzu pokročilého permakulturního designu je podmíněna absolvováním PDC (Permaculture design course / Úplný kurz permakulturního designu), což je cca 14denní školení a praxe (kolem 80 hodin). Kurzisty bylo po dohodě s vybranou lektorkou Denisou Tomáškovou možné doplnit o absolventy IPC (Introduction to Permaculture / Úvod do permakultury), což je 3denní školení. Oba typy kurzu pořádá Akademie permakultury několikrát ročně. Měli jsme tedy dva roky na to, abychom sehnali lidi se zájmem o tuto problematiku, například i budoucí spolupracovníky z blízkého okolí, a ti zase měli dostatek času na to absolvovat potřebné kurzy. Dva roky nakonec bylo času tak akorát.

Během příprav kurzu se začaly vynořovat další možnosti, ale i obtíže. Naskytl se šikovný ekozemědělec z blízkého okolí, který by si pár hektarů navíc pronajmul, ovšem produkce by byla pod jeho taktovkou. Jako záložní plán naprosto skvělé, ale přeci jen jsme se rozhodli kurz pořádat, abychom získali náhled na možné způsoby využití pozemků, které třeba ještě nevidíme. Víc hlav víc ví. Získali jsme také příslib od dalšího majitele pole, které se nachází v bezprostředním sousedství komunitní zahrady v ideálních podmínkách (velikost necelý hektar, blízko ke zdrojům i komunikaci, oddělení od ostatních polí po celém obvodu remízem). Tam by se dalo zcela jistě začít intenzivněji. Ovšem doba, kdy by mohlo reálně k pronájmu dojít, a co případně bychom zde mohli vysadit (dřeviny), je ještě na další jednání. Pole naší rodiny i pole souseda Vincence jsou sice celkem blízko (do 1 km), ale ne tak docela, aby se na nich mohla už od začátku rozvíjet nějaká intenzivnější činnost – šlo nám zejména o pěstování jídla. Další obtíží byl nově vznikající Metropolitní plán Prahy, jehož návrh byl veřejnosti poprvé prezentován jen nedlouho před konáním kurzu. Ukázalo se, že přes jedno z polí má vést dálnice, přes další rychlodráha, ale stále ještě máme několik polí, která by měla zůstat výstavbou nedotčená.

Nečekané nástrahy a šťastné rozuzlení

Ohledně vizí i intenzity osobního pracovního nasazení, nehledě k výši (či spíše níži) rozpočtu, se situace nás "majitelů" polí poněkud rozcházela, jak jsme nakonec během jednoho testu na kurzu zjistili. Výchozí zadání jsem tudíž lektorce ani trochu nezáviděla a jen se zatajeným dechem sledovala, jak se jí pozvolna začíná vařit hlava a semtam dmýchne z uší pára. Nevzdala to a se zavilostí permakulturistkám vlastní přišla třetí den s konceptem, po jehož prezentaci ze mě spadly všechny obavy a zalila mě nesmírná vděčnost, obdiv a naděje, že farmička může začít vznikat s prostředky i pozemky, které máme, se znalostmi, které máme, i s našimi aktuálními časovými možnostmi a navzdory různorodosti našich cílů. Nechala nám každému jeho království, navrhla způsob spolupráce, ale i nezávislosti, a zárodečnou farmičku na pronajatém poli mobilní, kdyby dohoda s majitelem nějak nedopadla.

Metody designování

Co pro mě na kurzu bylo překvapující a inspirující… Zcela jistě si prostuduji doporučenou publikaci The Lean Farm, což by volně přeloženo znělo asi jako "elegantní minimalismus na farmě". Jak jsem vyrozuměla, jedná se o koncept provozu, který vyvinula japonská Toyota a který lze s úspěchem aplikovat i na fungování farmy. Jedná se zejména o maximální efektivitu provozu a kvalitu produktů, o jednoduchost manuální práce, a tím i o možnost záměny pracovníků bez vlivu na plynulost výroby. Analyzovali jsme průběh produkce mrkve na farmě od zakoupení osiva až po uložení výdělku do banky a zkoumali, které činnosti v tomto řetězci jsou pro život mrkve nezbytné a přispívají k její kvalitě. Dále jsme identifikovali, které činnosti spojené s produkcí mrkve mohou být samotné mrkvi ukradené, ale které jsou nezbytné pro chod farmy – ty jsme označili jako "MUDA 1" (japonský termín, znamená první stupeň balastu). Činnosti, bez kterých se obejde kvalita mrkve i chod farmy jsme označili jako "MUDA 2", ty zatěžují chod farmy a komplikují provoz. Cílem bylo eliminovat "mudy". Některé činnosti byly těžko jednoznačně zařaditelné – záleží na tom, jestli např. distribuci produktů stavíme na vožení zboží za zákazníkem nebo na předplaceném pravidelném odběru přímo na farmě.

Dále byl zajímavý výčet druhů odpadu na farmě: nadprodukce, neefektivní doprava zboží, čekací doby, nadbytečné zpracování, zbytečné nákupy vybavení, defekty, neefektivní pohyb lidí (dlouhé trasy, krátké násady aj.) a nevyužitý talent.

Po stanovení priorit a vypracování časového harmonogramu budování farmy od 1 do 10 let jsme přikročili k designu pozemků. Kreslili jsme na připravené katastrální mapy pozemků v měřítku 1:200 nebo 1:500. Řídili jsme se podle "Yeomans' Scale of Permanence" (stupnice stálosti různých prvků) a postupovali od definování klimatu, krajiny, vodních prvků, cest a stromů až po drobnější struktury, ploty a půdu. Pro mnohé členy naší skupinky (pracovali jsme ve dvou skupinách na různých úkolech) včetně mě bylo zásadní uvědomit si, že tvar políček či dlouhých záhonů by opravdu měl respektovat vrstevnice, aby nedocházelo k erozi půdy a naopak aby se voda dobře zasakovala, prakticky aby pokud možno z pozemku vůbec neodtékala. Už jen zakreslení políček a cest podle vrstevnic vykouzlilo na papíře krásné organické tvary a bylo vidět, jak se záměr citlivě a funkčně napojuje na konkrétní místo v krajině.

O principech, nástrojích a přístupech, se kterými jsme se seznámili, bych mohla psát ještě dlouho. V souhrnu byly velmi přínosné, a to nejen pro budování farmy, ale i pro zapracování do každodenního života. Výsledkem čtyřdenního úporného soustředění 12 permakulturníků pod vedením výkonné lektorky je reálně použitelný koncept provozu malé farmičky s využitím drobné lidské a slepičí práce (příprava záhonů spásáním, hrabáním a hnojením) a s využitím předplatného členů KPZ, doplněné případným samosběrem, s produkcí zejména nenáročné zeleniny a pestré škály drobného ovoce. V první fázi se může jednat jen o produkci pro širší rodinu a přátele.

Další rozšíření farmy a smělé vize do delšího časového horizontu vymýšlela druhá skupina, která přišla s konceptem rozlehlého permakulturního zemědělského parku se vzdělávacím centrem, hospodářskými zvířaty a pokusnými políčky pro školy. A i s kavárnou a s rozhlednou! Tato část by byla realizovatelná už s využitím dotací či investic zvenčí, což by byl úkol pro našeho souseda Vincence. Nedokázali jsme si představit jen jediné – že bychom pořídili hlídací pštrosy, jak nás nabádala lektorka. Některý z příštích kurzů se tedy patrně zaměří na chov drůbeže nadměrné velikosti.

Chcete to také zkusit?

Smyslem tohoto už dlouhatánského článku je mj. i podpořit potenciální zájemce o pořádání kurzu pokročilého pemrakulturního designu. Skupina proškolených lidí dokáže během krátkého času navrhnout funkční koncept permakulturního projektu pro reálného klienta a reálnou situaci, ať už se jedná o pole, sady, jedlé lesy, potravinové komunity, systémy alternativní měny aj. Pevně dané hranice i ta trocha krkolomnosti, kterou realita obvykle přináší, je totiž pro trénink permakulturních dovedností nesmírně přínosná. Nehledě na to, jak velkou hodnotu má výsledek takového vydatného soustředění pro klienta. Počítejte s tím, že tento typ kurzu bývá pobytový, protože se sjíždějí lidé z různých končin naší země. Je tedy třeba zajistit alespoň prostou verzi noclehu pro skupinu 10–15 lidí (přes léto stany), prostor pro tvoření za jakéhokoli počasí a plnou penzi pro zájemce po celou dobu konání kurzu. S organizací i s naceněním kurzu zcela jistě pomůže Akademie permakultury.

Kurz pokročilého permakulturního designu v Kolovratech pořádal vzdělávací spolek sOOva. Kurz probíhal na Bohumila zahradě (komunitní zahrada v Kolovratech) v jurtě Lesního klubu sOOvička. Lektorování zajistila Akademie permakultury. Všem zúčastěným subjektům, jakož i zaníceným kurzistům moc děkujeme!

Alena Kopřiva Chadová, koordinátorka Bohumila zahrady

 

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás