Komunita Tui - část první, Marie Venerová

Seznámení se zajímavou novozélandskou komunitou typu ekovesnice

 

Když jsme se rozhodli, že změníme plány a ještě před WWOOFingem (dobrovolničením) na první permakulturní farmě si uděláme výlet na sever ostrova na koncert Rising Appalachia (ano, to jsou ty krásné sestry, jejichž hudbu jste mohli slyšet například na konci dokumentu o permakultuře Inhabit, podporují americkou Permaculture Action Network a zpívají třeba o tom, jak je fajn jíst divoké rostliny), musela jsem se podívat, co je tam v okolí zajímavého permakulurního k vidění. Aby ta cesta měla více funkcí.

A našla jsem Tui Community. Woofery zrovna nebrali, ale prý můžeme přijet na komunitní večeři a podívat se, jak to tam chodí. Tak jsem Richardovi odepsala, že jsme sice vegani, tak nevíme, jak moc se najíme, ale přijedeme moc rádi.

A večeře byla nakonec veganská :-).

Byli jsem tam asi o 10 minut později, než bylo domluveno, ale Richard na nás nikde nečekal. Zato se to tam hemžilo pobíhajícími dětmi. Ty nám řekli, který dům je Richardův, tak jsme se vydali po poměrně prudké serpentýnovaté cestě k domu na nejvyšším místě. Richarda jsme nenašli, ale ten dům byl ukázkový. Přírodně zkroucené dřevo, hliněné cihly spojené hlínou, stavba olemovaná bylinkovým záhonem. Byl čas večeře, tak jsme zase sešli dolů. Mezi stromy prosvítaly další přírodní domy, ale nechtěli jsme narušovat soukromí.

V komunitním domě to vypadalo dost podobně, hliněné cihly a omítky, dřevo, přírodní tvary. Našli jsme Richarda a ten si s námi před večeří a při ní popovídal o tom, jak to tam funguje. Bylo tam asi 30 lidí. Před večeří jsme si stoupli do kruhu kolem stolu a každý řekl pár slov o tom, kdo je a proč tam je. Líbilo se mi, že když vzešla otázka, jestli má někdo nějaké novinky nebo něco, co chce ostatním říct, byly k proslovům před asi 10 cizími lidmi povzbuzovány hlavně děti a tím se bourala jejich ostýchavost a zvyšoval pocit rovnocennosti s dospělými. Celkově mi Tui připadalo jako ideální místo k výchově dětí, ne nadarmo nás u příjezdové cesty vítala cedule - zpomalte, volně chované děti.

Richard nám během jídla zvládl vysvětlit všechno, co by nás mohlo o Tui Komunitě zajímat. Byla založena víceméně roku 1985, nejdřív jako místo, kde se konala setkání otců a synů a pak matek a dcer, jako iniciace do dospělosti. Skupina vniklá z těchto setkání se později pokoušela koupit pozemky, ale majitel je nechtěl prodat ,,bandě hipíků‘‘. Vyřešili to tak, že se dva z nich, architekti, oblékli na jednání do obleků a podařilo se jim koupit 32 hektarů pastvin za 180 000 $. A pak že šaty nedělají člověka..

Funguje to tam tak, že mají Tui Trust - neziskovku, která vlastní pozemky a jednotlivé rodiny vlastní jen své domy. Pokud chtějí dům prodat, můžou, ale jen jinému členu trustu. A stát se členem trustu je celkem dlouhý proces - nejdřív tam musíte zkusit bydlet jako návštěvník, potom rezident a po 6 měsících se z vás stane ,,budoucí člen‘‘. Teprve pak se můžete stát členem. Ten finální proces trvá v rozmezí 18 měsíců až 4 let a vyjadřují se k tomu všichni stávající členové komunity. Pak si můžete za 19 000 NZD předplatit doživotní nájem pozemku a koupit dům. Jeden z členů nám prozradil, že postavit si pro rodinu poměrně prostorný dům z přírodních materiálů ho stálo zhruba 70 000 NZD.

Za peníze trustu se v Tui vybudovala a stále buduje infrastruktura. Přísun pitné vody zajišťuje 5 nádrží o 3 500 l, které čistí vodu z potoka od usazenin a pak ještě UV filtrem a ionizérem. Ze spodní nádrže čerpá solární pumpa vyčištěnou vodu zpátky nahoru k nejvýš postaveným domům. Ze společných peněz trustu se financuje jak každodenní provoz, tak větší projekty, jako třeba protipožární systém, který je v této oblasti nutností, nebo koupě bagru, který si poradí s každoročními náplavami písku a usazenin, které při přívalových deštích ucpávají potok a voda pak zaplavuje silnici a níže položené pozemky.

Většina rodin se snaží mít kompostovací záchody, ale někteří mají i splachovací. Na vybudování půdního filtru a usazovacích nádrží na odpadní vody jim přispělo město. Platilo dvěma členům komunity 2 roky mzdy na to, aby si to sami vybudovali a teď si to udržují. Jen musí samozřejmě každý týden zapisovat objemy a mívají inspekce. Je to ale široko daleko jediné místo, které má odpadní vodu takto dobře ošetřenou, všude jinde mají pouze takzvaná ‘spray fields’ tedy rozprašují šedou i černou vodu na pastviny. V Tui rozprašují vodu už vyčištěnou.

K ohřevu vody i k výrobě elektřiny všichni využívají solární panely na střechách.Všichni mají i dostatek dřeva na topení a vaření z popadaných nebo přestárlých stromů na okrajích pozemku.

Každé úterý tedy mají společné komunitní večeře, na kterých vaří jen vegetariánsky, převážně z plodin z komunitní zahrady a sadu. Po večeřích následují komunitní schůzky, kde se řeší to, co je právě potřeba a to za použití pravidel nenásilné komunikace.

Sad byl založen před 25 lety, v roce 2011 byla vybudovaná závlaha a pěstují se zde hlavně jablka, nashi hrušky, vinná réva, švestky, kiwi, několik stromů avokáda, broskve, mandarinky a šťastné slepice. Tráva roste převážně jen v uličkách, přímo pod stromy je všude nezbytný kostival, řebříček, meduňka a máta nebo fenykl. Hlavně kvůli závlaze a sečení trávy v uličkách je většina stromů konvenčně v řadách, ale právě díky diverzitě druhů a podrostu to tam konvenčně vůbec nevypadá. Při designu byly brány ohledy na ochranu před silným větrem od oceánu a jako první z této strany zasadili olše, akáty a nějaké původní rychle-rostoucí dřeviny.

Se zahradou a sadem občas pomáhají i WOOFeři, ale celkově se Tui snaží přejít spíš na systém dvouměsíčních praxí pro lidi nad 25 let, kteří si chtějí vyzkoušet život ve skoro soběstačné komunitě. Je to podobné woofingu, ale součástí jsou navíc různé workshopy a kurzy a rozvinou se lepší vztahy s usedlíky.

Komunitní zahrada není nějak extra velká, úroda z ní se používá jen na úterní večeře a pro WOOFery, jinak má každá rodina svou vlastní zahradu. Společná zahrada u komunitního domu je částečně terasovitá a okraje vyvýšených záhonů jsou z nepravidelně zaobleného betonu. Je tu hodně vertikálních struktur pro fazole, okurky a dýně. Ke hnojení používají roztok s efektivními mikroby. Pro lepší přehled především pro nezkušené woofery je většina záhonů označená jmenovkami s názvy plodin. Pěstují klasicky saláty (ty měli zrovna vykvetlé), rajčata, cukety, lichořeřišnici, kadeřavou kapustu, celer, mangold, nějakou brassicu (já to prostě nepoznám, jestli to je zelí, brokolice, nebo kedluben, dokud to má jenom listy), physalis, mezitím bazalku a afrikány, brutnák, měsíček…a tak :-).

Dohromady a ve velkém se nejen pěstuje ovoce a ořechy ze sadu, ale nakupuje se i zbytek potravin, obilniny, luštěniny a koření. Vyjde je to tak levněji a je to zásadní krok k bezodpadovosti. Každý zapisuje kolik si ze společných zásob bere a pak to zaráz zaplatí.

V současnosti v Tui žije asi 28 dospělých a 12 dětí. Z toho 12 dospělých je zaměstnaných v neziskovce Tui Balms, kde vyrábějí přírodní masti, balzámy a krémy. Zbytek obyvatel povětšinou pracuje z domu. Každý dospělý člen komunity také přispívá 4 hodinami týdně své práce. Je to třeba údržba sadu a zahrady, nebo zpracování úrody, údržba cest, vodního hospodářství, komunitního domu, účetnictví a administrativa trustu atd.

Tui Balms je taky velice zajímavě řešený podnik. Všem stačí zde pracovat jen 6 hodin denně. Veškerý zisk (po zaplacení skromných, ale dostačujících platů) je přerozdělován mezi několik charit dle výběru zaměstnanců. Část zisku jde i Tui Trustu. A při tom všem jsou jejich produkty známé a oblíbené po celém Zélandu a mají dceřinou společnost i ve Velké Británii. Všechny ingredience se snaží získávat z etických zdrojů a z co nejmenších vzdáleností. Jen bohužel tu hlavní složku, včelí vosk, potřebují v takových objemech, že nakupují od společnosti, která vosk centrálně vykupuje od všech Zélandských včelařů, takže tam úplná etičnost zajistit nejde. Ale snaha se cení.

V Tui se nám moc líbilo, potkali jsme tam i Innu, která nám předtím na koncertě dala pozvánku na místní festival Experianza. Při komunitní večeři jsme se rozhodli, že takový projekt rádi podpoříme a 80 NZD za lístek jsme nakonec dali. Takže jsme tam nebyli naposledy...

Pokračování v dalším článku

 

 

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás